Dangerous Princess

40. A modern fairytale

Z pohledu Faith:

Ze spánku, který netrval ani pár hodin, mě vytrhla hlučná rána za doprovodu hlasitého křiku. Jelikož jsem toho za poslední dvě noci moc nenaspala, zoufale jsem toužila po své vyhřáté posteli. Otočila jsem hlavou a chtěla se pokusit znovu usnout, ale místo toho jsem se bouchla čelem do zdi. Kňourajíc jsem si nahmatala zasažené místo, kde by se zanedlouho měla objevit boule. Může to být ještě horší?

„Tak kde je?!" Celým domem zaburácel ostrý mužský hlas. Ihned jsem rozlepila oční víčka a ustrašeně zírala před sebe. Trvalo mi několik vteřin, než jsem vstřebala fakt, že to není jenom sen.

Zrakem jsem přejela na Justina a zachytila jeho ospalý pohled. Poněvadž jsme oba věděli, co se právě děje, obešli jsme se i beze slov. Ovšem zatímco na jeho tváři se rýsoval poklidný výraz plný očekávání, já jsem v sobě skrývala zděšení.

Je tady. Přišel si pro mě a vzhledem k tomu, v jakém jsem stavu, jsem definitivně v koncích. Nevím, zda by bylo horší umřít pod jeho rukama nebo jednoduše vykrvácet, ale teď už na tom nesejde. Twistovi i těm bastardům tady v domě dlužím peníze, které nemám. Dohromady je to suma, jež bych nedala dohromady ani prodejem střechy nad hlavou, což ani nepřichází k úvahu. Nedovedu si představit mámin výraz, kdybych jí odstěhovala všechny věci pod most. Zřejmě by mě chtěla zabít, stejně jako oni, takže v tuhle chvíli opravdu nemám moc možností na výběr.

„Přišli pro nás," zamrmlal si Justin pod nos. „Jdeme domů." Vydechl, jako by tomu bylo po tom všem těžké uvěřit. A skutečně tomu tak bylo. Představa, že se možná doopravdy vrátíme ke svým dosavadním životům, mi připadala nereálná.

Nechtěla jsem mu kazit radost, takže jsem se na něj alespoň nuceně usmála. Na hrudi mě ale tížil obrovský balvan. Něco mi říkalo, že to tak snadné nebude.

Dveře se rozletěly a na jejich prahu postával Morris. Mnohem raději bych sice viděla Florese, ale přesto jsem si s úlevou vydechla, protože to nebyl Twist. Pohledem prozkoumával celou místnost a když nás spatřil, s doširoka otevřenýma očima na nás upřel zrak. Mezitím, co se Justin netrpělivě napřímil, já jsem nasucho polkla.

„Našel jsem je!" Zvolal do prostoru, tak aby se to rozlehlo po celém domě. Zdola se ozval dupot, a pak už po jeho pravici stál i Reynolds. Během několika vteřin se nahoře objevili Flores s Twisten a spolu s nimi i McCurry s jeho bandou. Shromáždili jsme se tam v plném počtu a já jsem si najednou přála vypařit se na místě.

Twistův pohled byl natolik pronikavý, až mi z něj naskočila husí kůže. Flores se na mě díval všemi možnými způsoby. V jednu chvíli měl na tváři nechápavý výraz, jenž se později přeměnil v lítost. On byl jediný, koho tahle špinavá práce nezměnila. My ostatní umíme litovat jen sami sebe, a proto ho za to tak moc obdivuju.

„Stálo nás mnoho úsilí ji najít. Dluží nám peníze a pokud je nevrátí, zaplatí za to životem," prohlásil McCurry, parchant, který se považuje za vůdce, jako by vystupoval na nějaké konferenci. „Je naše."

Hodila jsem po něm vražedný pohled. Nesnáším, když o mně mluví jako o zboží v obchodě. Nejsem ničí, chci být volná.

Odhodlala jsem se zvednout pohled k Twistovi a ihned toho litovala. Tvářil se poněkud zamyšleně, ale ty nebezpečné jiskry v jeho očích tam byly pořád. Zničehonic se vrhl na McCurryho a přitiskl ho ke zdi, čímž mu zamezil jakýkoliv pokus o útěk. „Jak že se vlastně jmenuješ?" Zvědavě nahnul hlavu ke straně.

McCurry, překvapený jeho konáním, rázně zakroutil hlavou na jeho kumpány, kteří se chystali do útoku. Jsou vážně jako smečka psů, ale alespoň vědí, že v tom jedou společně. „Lucas McCurry," vyslovil své jméno, na což se Twist jízlivě zasmál. Jeho ďábelský smích mi vždycky dokázal nahnat hrůzu. „Typický jméno pro bílýho," chvilku si ho posměšně dobíral, a poté ho nechal jít.