We are Us // DOKONČENO //

6

"Leo kéž by, ale ještě neznáš Dylana ze všeho jeho stránek. Pár ti jich ještě neukázal."

"Víš kde jsem." A já to věděla.

Zakulacená záda, obrys šedivého trička, které mělo svoje nejlepší dny už dávno za sebou, vrabčí hnízdo na hlavě. "A hlavně pekáč buchet na břiše, že?" "Snow ty zničíš fakt všechno!" "Moje specializace: okořenit ti život. Nemáš zač."

Našla jsem ho přesně tam kde jsem si myslela, že bude. Do nosu mě udeřil silný slaný vánek. Seděl na kameni. Rukama si podpíral hlavu. A koukal na vodu na, které se třpytilo vycházející sluníčko. Nevím jestli o mně věděl nebo si všiml až potom. Krátce ke mně vzhlédl. Přisedla jsem si k němu.

Ticho, které bylo až nepříjemné. "Leo řekni prosím něco. To tvoje mlčení mě zabíjí." Nic. "Křič na mě. Pokárej mě. Buď na mě naštvaná. Všechno mi vyčti. Potrestej mě. Klidně všechno, ale prosím Leo něco." "Čekám až začneš mluvit ty. Navíc nemám být za co na tebe naštvaná. Nic jsi zatím špatně neudělal." Lehl si na záda a zakryl si oči.

"Tušil jsem to, ale slyšet to od někoho jinýho. Tayler je jako můj bratr, ale Ely je moje sestra. Já nevim jak by ti bylo kdyby Denny byla spřízněná duše Sophie?" "Divně" "No tak mi je taky." odmlčel se. Znovu se zvedl. "Jak by ses cítila kdyby ses dozvěděla že před tebou má Denny tajemství. A ne jen tak ledajaký, ale setsakramensky velký." Postupně zvyšoval hlas. Ale nebylo to mířené na mě. Byl naštvanej na sebe i na Taylera. "Jak by ses cítila kdyby jsi věděla, že člověk na kom možná závisí tvůj život ti nevěří?"

Praštil pěstí do kamene pod námi. "Au" Kontrolně se na ni podíval stejně jako já. Nic. Pak mě do očí. Jakoby v nich hledal odpověď. "Zrazeně." "Tak se taky cítím." zašeptal. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Nejdřív mě políbil na hlavu a pak objal.

"Zavři oči." "Proč?" "Prostě je zavři." "Fajn." Ani jsem ho nezkontrolovala. "Nepodvádíš?" Zasmál se. "Ne." "Představ si, že bys byl v úplně stejný situaci jako je Tayler." Zhluboka vydechl. "Zvaš každý pro a proti. Zvaš všechna rizika, která by to nesla sebou. Řekl by sis to?" Přemýšlel, nevychrlil to hned. "Nevim, na jednu stranu bych se nechtěl zradit, ale na druhou stranu bych chtěl počkat než jí bude 18." "A co myslíš, že Tayler dělá?" Otevřel pusu jako by chtěl něco říct. Svojí myšlenku však už nedokončil.

"Nemůžeš mu to brát za zlé." Zahleděl se do dáli. "Chvíli mi to bude trvat." Ohlídla jsem se za ním. Polibil mě a v břiše se mi rozlétaly motýly. 

---
Nechcete mi doporučit nějakej film nebo seriál?