Na chvíli jsem na celý tenhle blázinec zapomněla než ho Logan zase zmínil. "To mi připomíná můžu si pak s vámi a Dylanem promluvit o samotě?"
"Nic vás opravdu nebolí?" "Klidně mu na tu stejnou otázku odpovím ješte 100×." "Nebude to chtít rovnou napsat na papírek?" "Ne." "No dobrá, tak to by bylo vše. Jste velká bojovnice Leo. Kdyby se cokoliv dělo volejte ihned. I kdyby se vám jen zamotala hlava." Podíval se na mě pohledem: Chápete co jsem právě řekl? Usmála jsem se. "S fyzickejma aktivitama nechvátejte. Odpočívat, odpočívat a odpočívat." Tak přesně to dělat nebudu. "Dobře." "Mám říct Dylanovi?" "Ne to je v pořádku." Tan bude teď dost zaměstnanej nějakejma papírama. "Nashledanou" "Nashle." Odešel, konečně a já se rozhodla o druhý pokuz o chůzi.
Už to bylo lepší. Dojít od postele ke dveřím nebyl problém a dále taky ne. Teď jen nepozorovaně přejít do Loganovi kanceláře. "Leo. Neříkal náhodou doktor abys odpočívala?" Nadskočila jsem. Sakra. Někdo mě objevil.
Sophie naštěstí. "Určitě ne" Mezitím popošla až ke mně. "Nech mi ti aspoň pomoct." Podpírala mě pod ramenem. "Tak dobře." "Kam?" "K Loganovi." Zvědavost jí nedala. "Co vůbec chcete řešit?" Help. Lhaní nepatřilo k mým silným stránkám. "Ále. Nic důležitého. Jenom pár maličkostí. Například to že chci svůj psací stůl a tak." Nechtěla jsem děsit dokud to nebylo nutné.
Sophie zaklepala a já pomalu zabrala za kliku. "Můžu dál?" "Jistě, zavolám Adél a Dylana." Nestihla jsem ho zabrzdit. "Posaď se." Učinila jsem to co mi bylo řečeno. Má v pracovně úžasné sofa se spoustou polštářů v lehkém vintage stylu. Za chvilinku se taky objevili.
"Jak ses sem dostala Leo?" Nebyl z toho nadšený přesto na mě nezvýšil vůbec hlas. Vzpomínám si, jak mi jednou říkal, že mu to nejde. Při strachu ano, ale při vzteku vůbec. "Došla jsem sem." "Leo, víš, že to nemáš dělat." Za to Adel se pousmala "Úplně jako ty Dylane. Vždy děláš to co nemáš." Naštvaně se na ni podíval.
"Dylane omluv se. Hned!" zavrčel Logan. Bleskurychlá reakce. Chránil ji, i když se na ni jen někdo nehezky podíval a neměl žádné hranice. "Ne. To je v pořádku." odpověděla Adél.
Všichni se pohodlně usadily. "Takže o čem chceš mluvit?" Kontrolně jsem se podívala na Dylana. Dodávalo mi to odvahu.
---
Prázdniny se blíží. Kupodivu. Určitě jste si ještě nikdo nevšiml.
Jokes aside. Moje plány jsou:
1,Fight Me
2, Dokončit tuhle knihu
-Tady si ještě nejsem jistá jak to udělám, protože nemám šajna kolik bude kapitol.
ČTEŠ
We are Us // DOKONČENO //
WerewolfObčas musíme pohlédnout do minulosti abychom porozuměli budoucnosti. Zamiloval se a to byla chyba. Léto ustoupilo podzimu. S tím přichází i školní rok a nové problémy. Nebo jsou doopravdy nové? Lea je součástí smečky. Dylan po maturitě. Taylet skrý...
