We are Us // DOKONČENO //

11

Rozesmáli jsme se. "Takže v pohodě?" "V pohodě"

Pov Lea

Zrovna jsem si rovnala věci na další den do batohu, když jsem začala mít pocit, že mě někdo pozoruje. Ten pohled mi probodával záda. Sice jsem měla chuť se otočit, podívat se do očí tomu něčemu co ve mně nacházelo tak velký zájem. Bylo to nepříjemné. Bylo to moc riskantní.

"Zrcadlo!" "Co?" "Věř mi. Vem ho. Výš. Ještě výš. Dobrý stačí a teď ho natoč doleva. Ježiš ne tolik. Decentně a pomalu. " A opravdu v malém kapesním zrcátku problesky dvě žluté oči. "Vlkodlak." "Že by Dylan nebo Black?"

Snow chvíli větřila. "Leo to neni Dylan ani Black. Ten někdo neni vůbec z naší smečky." "Poznáš tu smečku?" "Myslíš, že kdybych to věděla tak bych ti to neřekla? Ale ne cítim jen spálenou krev." Kdyby byla člověk vím přesně jaký by měla výraz v očí. "Třeba to je jen nějaký omyl."

"Vsadíme se?" "Ne." "Blacku?" "Ano zlatíčko?" Usmála jsem se. "Vy jste před moje okno postavili hlídače?"

Pov Black

Hrklo to ve mně. Sakra. Sakra. Sakra. Ať to neni to co si myslim, že to je. "Najdi Sophie a někde se schovejte. Hned jsme tam."

Zahnul jsem opačným směrem než byli hranice. Sam byl zmatený. "Blacku co se děje?" "Lea a Sophie jsou v nebezpečí." Byli jsme daleko. Moc daleko. V hlavě mi to šrotovalo jak o závod. Mysli sakra. Kdo tam mohl být dřív? "Ely!"

"Ely?" "Ano" "Jsi doma?" "Jo" "Běž k Lee domu." "Proč?." Bože proč prostě nemůže udělat to co řikám. Aspoň jednou. "Běž doprdele!" Alfa hlas, nealfa hlas. Asi ji to muselo bolet. To mi ale v tom momentě bylo úplně jedno.

Jediné co zaplňovalo mojí hlavu byla Lea. Nesmí se jí nic stát. Nemůže. Nestane. Prostě ne. Přidal jsem a Tayler semnou. Mělo mě to napadnout. Čím přemýšlim? "Kolenem." "Řečnická otázka."

Cesta nám musela trvat nejméně 10 minut. Ale co když těch 10 minut bylo moc. Co když jsme tam nestihli být včas. Sekundy mi přišli jako hodiny. Můj mozek pracoval rychleji než kolem ubíhalo okolí.

Běžel jsek strašně rychle a přesto mi to přišlo pomalé. Neměl jsem jí po tom včerejším útoku nechávat samotnou. Jsem takový idiot, takový blbec. Byl jsem tak lehkovážný. Byla šance, že by tam Ely mohla být dřív než my.

Takový strach, který jsem zažil v ten moment, jsem ješte nikdy necítil. V rekordní rychlosti jsme se ocitli před jejich domem.

A to co jsem tam viděl mě vyděsilo snad ještě víc.

---
Pokud byste se někdo nudil doporučuji seriál Hogan's Heroes.