We are Us // DOKONČENO //

46

Byla na pokraji zhroucení. Bylo taho na ni moc. Cítil jsem to. Cítil jsem jak se jí pomalu podlamujou nohy.

"Tati, běžte domu." A on zavelel. "Konec jdeme zpět." Pořád se mi dívala do očí a kousala si ret. V očích se jí hromadily slzy. Pustila svojí sestru která běžela za Ely a Taylerem. Blížil jsem se k ní a ignoroval všechny kolem. Hlavně mojí matku která se ke mně snažila dostat. "Mám zavolat doktora? Nepotřebuješ něco?" "Mami já jsem v pohodě, mám jen pár škrábanců jinak nic. Jděte domu." Ovinul jsem svoje ruce kolem Leonie a přitiskl si ji k hrudi. "Je po všem. Už je konec." Ale moje slova se k ní nedostala. Dívala se do prázdna a jediné co nasvěčovalo tomu, že je naživ byl její dech a tlukot srdce.

Za dlouhé 2 minuty se prostor kolem nás vylidnil ale Lea se pořád ještě nepohla. Nikdy nezažila něco jako boj. Zvedl jsem jí do náručí. Pořád byla v šoku. Nemohla teď potřebovat chaos který určitě bude panovat v hlavním domě smečky. Takže zbývalo jen jedno místo.

~mind link~
"Taylere přines nám deky k tý pláži. A něco na rozdělání ohně. A ještě nějaký moje tričko." "Ale neuděláš si ze mě teď sluhu, že ne?" "Prosím. Zachránil jsem ti život?" "Fajn." Lea usla. 

Spala pričemž se ke mně choulila. Byla silná ale když šlo o lidi které měla ráda, měla křehkou osobnost. Nechvátal jsem, spíš si nechával na čas.

Na šedivém písku byla rozprostřená deka, tři na ní, k tomu ještě košík s jídlem i zapalovačem. Položil jsem jí tam. V tom se zavrtěla. "Řekni mi, že to byl jen hodně zlý sen." "Kéž bych ti to říct mohl." pohladil jsem jí po vlasech. Seděla na mě.

Začala brečet. Objímal jsem jí. Budu mít mokré rameno ale to mi v tom momente nevadilo. " K když jsem" popotáhla " viděla Sophie" "Já vím." Pořád jsem jí hladil po vlasech. "A, a, pak ty. Myslela jsem." "Já vím ale jsem tady a v pořádku." "Bála jsem se že." "Já vím." "Už mi to nikdy nedělej." "Slibuju." "A Denny ona, ona" Přičemž se podívala na svoje zakrvácené tričko. Krví patřící Denny. "Já vím." "Snažila jsem se její ránu zastavit." Zase se rozbrečela. Trhalo mi to srdce jí takhle vidět. Po chvíli se trochu uklidnila. "Ukaž." Přetáhl jsem jí její sportovní tričko přes hlavu a dal jí svoje.

"Je Sophie v pořádku?" "Možná bude mít pár modřin ale jinak dobrý." "Měla jsem tušit že se tam objeví." "Nemohla jsi to vědět." "Ale." Usekl jsem jí. "Ne nemohla. Nikdo to nemohl vědět."

---
Určitě vás potěší následující informace:
Od středy začne vycházet Fight Me.