We are Us // DOKONČENO //

18

Slunce začalo svítit do pokoje a hladit mě po tváři. Ráno vedle mě neležel jen Dylan, ale po levici i Sophie.

Naštěstí měl Dylan dost velkou postel, takže se tam pohodlně mohli vyspat 3 lidé, možná až 3,5. Rozhodla jsem se vstát a dojít si uvařit čaj.

"Leo?" Bože já se lekla. Adél si sedla na židli. "Ano?" "Včera v noci jsem po dlouhé době slyšela Dylana. S nikým o těch nočních můrách nemluví ani s Taylerem ne. Kterej zastával skoro post jeho deníku. A k doktorům nechce, že to prý nepotřebuje. Ale od té doby co s tebou chodí tak už je nemá. Co se včera změnilo?" Takže to není jedinečné.

"Včera jsem se ho na to taky ptala, ale nechtěl o tom mluvit. Nicméně myslím, že vím proč se včera vrátily. Uvrhla jsem se do nebezpečí, předpokládám, že ho to vyděsilo. Byl to pro něj šok."

"Leo?" "Ano Dylane?" "Kde jsi?" "Dělám si čaj. Ty?" "Umírám strachy kde jsi." "No tak to abych tě šla zachránit." "Ano prosím." "Mám rovnou volat záchranej vrtulník nebo stačí moje přítomnost?" "Ty stačíš" smál se.

Nalila jsem horkou vodu do hrnečku s čajovým pytlíčkem. "Jo a Adél. Děkuji, že se o nás tak staráte." Usmála se "To je přece naše práce a samozřejmost." Vyběhla jsem nahoru s úsměvem na obličeji. Cestou kolem mě šlo několik lidí. Každý mě pozdravil a já je zpět.

"Kde je umírající?" "Tady" Sophie ani Dylan nebyli ranní tipy. Oba se ještě choulili v posteli pod dekou s trochou odstupu, ale oba si na sebe zvykli. Šálek se teď musel spokojit s pozicí na skříňce.

"Sophie?" Zatřásla jsem jí. "Hmm?" "Vstávat za 20 minut odjíždíme." "No jo už vstávám." A ona doopravdy šla k sobě do koupelny. Je pravda že se nejdřív svalila z postele. A to myslím doslovně, přičemž Dylanovi skoro vzala deku. Obracela se do té doby něž ležela na zemi. Nebylo mi jasné, jestli to bylo úmyslně či ne, ale splnilo to očividně svůj účel.

Dylan se posadil a já jemu do klína. "A teď si představ, že za 10 let to nebude Sophie co s náma bude spát v posteli ale naše děti." "Tak to abychom si bez nich tu velkou postel ještě pořádně užili." Smál se a já se jen křenila. "Jdu se zcivilizovat."

Jiskřičky v jeho očích. Ještě než stihl říct nevyslovenou otázku rychle jsem dodala. "Sprchovat se jdu SA-MA." Poslední slovo pomalu artikuluju aby pochopil význam.

Přesně za 15 minut za námi přišla Ely aby nás vyzvedla. Vždycky chodila dřív než musela. "Takže jak jste se dneska vyspali?" Vyzvídala Sophie v autě.

Další výhoda budoucí luny někdo nás vezl do školy. "Dobrý" odpověděli jsme jednohlasně. Někteří ješte dosti rozespale. Řidič zastavil před školou. "Pokud bys viděla Mámu, Michala nebo někoho podezřelého zdrhej ano?" "Neboj." "Mějte se." "Čau."

---
Jakej je váš nejoblíbenější předmět? (Za mě matika a angličtina.)