Zabíjela mě pohledem. Takový lidi nebudu ve svojí smečce akceptovat. "Leo jsi v pořádku?" "Jo" Oběd byl rychle u konce a tak naštěstí i škola.
Přesně ve 14:00 už na nás čekal před školou řidič. Všechny jsme nasedli do auta a nechaly se odvézt domu. To byste nevěřili jakej rámus dokážou udělat 4 puberťačky. Nový účes jedné z učitelek byl hlavním tématem naší diskuze.
"Tyhle vlasy jí strašně sluší." "Proč by si někdo barvil konečky na zeleno?" "Náhodou to je cool." "Neni vypadá jak..." Ely to nestihla doříct. "Udělám to taky." "Si děláš srandu." "Ne." "Fajn tak já taky." "Budem rodinka zelenohlavců." Smáli jsme se. Deny vystoupila u jejího domu. "Ne, vážně? Já doufala že někde jinde."
Sophie se bavila s Ely zatímco já sledovala krajinu ubíhající za oknem auta. "O tom co se stalo v jídelně nebudeme před Dylanem mluvit ano? Nechci aby jí zabil." "Ikdyž by si to v tuhle dobu zasloužila." "Dobře." odpověděly jednohlasně. Před námi se začala objevovat více než známá brána. Pokaždé se mi zdál tento dům o něco kouzelnejší, o něco hezčí než minule.
Vyběhla jsem nahoru do Dylanova pokoje. Trochu jsem doufala, že tam bude a trochu že ne. Představa, že se mu budu moct zachumlat do náručí byla lákavá, ale to, že bych mu musela vysvětlovat co se dělo odstrašující. Nebyl tam. Naštěstí. Pravděpodobně někde venku trénoval s Taylerem. Sedla jsem si na postel a začala dělat jediný úkol který jsem měla. Chtělo by to sem další psací stůl. Byla jsem tak zabraná do angličtiny, že jsem si ani nevšimla, že někdo přišel. Postel se prohla. Pocítila jsem velkou tíhu na zádech. "Co to sakra."
Naštěstí byla Snow rychlejší než moje pusa. "Dylan." Smál se na celé kolo. "Dylane, Potřebuju to dodělat." "Fajn." Lehl si vedle. Po chvíli zvedl ruku a odhrnul mi pramínek vlasů z obličeje.
"Když mě nebudeš rozptilovat tak to rychlejc dokončím." "Když se mi budeš věnovat tak tě nebudu rozptylovat." "Návrh: Ty se dojdeš osprchovat protože jsi nechutne zpocenej a já to mezitim dodělám." "A já myslel že mojí vůní miluješ." Na obličeji měl hranej uraženej a ublíženej obličej "To sice ano, ale v přiměřených, mírných dávkách." Začal se zvedat.
"No počkej" Stáhla jsem ho dolu za tričko a políbila ho. Měl měkké, horké rty jako vždy. "Teď teprve běž." Usmál se. " A nepůjdeš semnou?" Oh lord. "Ne." "Fakt ne?" "Fakt ne." "Nechápu co proti tomu máš." "A já nevim co s tim furt máš." Začal se křenit. "No, vzhledem k tomu že." "Ne, víš co, jdi prostě." Zmizel za dveřma od koupelny.
---
Určitě mě sledujte na instagramu: @ _lucyar_
ČTEŠ
We are Us // DOKONČENO //
WerewolfObčas musíme pohlédnout do minulosti abychom porozuměli budoucnosti. Zamiloval se a to byla chyba. Léto ustoupilo podzimu. S tím přichází i školní rok a nové problémy. Nebo jsou doopravdy nové? Lea je součástí smečky. Dylan po maturitě. Taylet skrý...
