We are Us // DOKONČENO //

14

"Tak jdeme pro Sophie a sbalit věci." "To teda nejdeme, nikam nejdeme."

"Nehodlám vás tu nechat! Leo copak jsi to teď právě neviděla?" Stála jsem si za svým. "Zůstáváme tady." "Já jako tvůj budoucí alfa ti to nařizuju." "Agh nesnášim tohle zdůvodnění." "Jako by mu to dovolovalo něco víc."

Přísahám, že se Tayler právě díval na jeho imaginární hodinky vzhledem k tomu, že neměl právo nebo důvod se do toho míchat.
"A já jako tvoje budoucí Luna ti říkám, že ne."

Dívala jsem se mu přímo do očí. Moment slabosti si nemohu dovolit. "Můžou na vás kdykoliv znovu zaůtočit." Měl semknutá obočí a naštvaný pohled. "Ale oni neútočili. To byli my." "Jak můžeš vědět, že to neměli v úmyslu. Jen si obhlíželi okolí. Pak by na vás zaútočily." "Už tu nejsou. Právě jsme je zabili." "Tak přijdou noví. Leo, netušíme proti komu stojíme, ani kolik jich je."

Pořád jsem neměla v plánu se vzdát. Přemýšlel. Čekala jsem, že se mi v hlavě ozve naštvanej Black, ale to se nestalo. Místo toho se snažil o dominantní pohled, který mě však nijak nezaujal.

Zhluboka se nadechl. "Leo když už nemáš pud sebe záchovy tak mysli aspoň na Sophie." To byl dobrý argument. Nechtěla jsem jí dostat do jakéhokoliv nebezpečí. Nikdy. Za žádné situace. Pokud to náhodou nebylo úplně nezbytně nutné. "Leo má pravdu." "Já vím, že ano ale štve mě to." "Fajn."

Nešli jsme dveřmi, ale vlezli oknem. Sice ta cesta byla složitější ale bezpečnější v případě, že by nás někdo slyšel nebo nedej boževiděl. Dylan i já jsme cestu po mřížce, po které jsme lezli často znali nazpaměť. Ať už za účelem dostat se dovnitř nebo ven. Zatímco ostatním to chvíli trvalo.

Schody na půdu byli v samostatné místnosti. Zaklepala jsem na dvířka. Chvili nic a pak je otevřela. Sophie sešla s šokovaným výrazem. "Leonie co se to tam venku k čertu dělo? Slyšela jsem zvuky boje. Měla jsem strach." Objala ji. "Už je to dobrý. Nic se nestalo." Odtáhla jsem jí od sebe a podívala se jí do vystrašených očí.

"Sophie potřebuji aby sis teď šla s Taylerem a Ely zabalit věci. Budeme na chvilku bydlet u Dylana doma." "Nemusíš semnou mluvit jako s malým dítětem." Pousmáli jsme se. "Tak co tu ještě děláš?"

---
Čte tu někdo "Spolu už navždy"?
Jestli ne, dopuručuju. *chef's kiss*