We are Us // DOKONČENO //

26

"Nechodim s ní ale jo" "Tak už si to nikdy nemysli." "Nebudu." "Teď běž spát." "Aj,aj kapitáne." Opustila jsem její pokoj a mířila k nám. 

Dylan seděl v "pyžamu" (aka. jen v plátěných šortkách) u stolu a procházel nějaké papíry. Nevim jestli chápal podstatu pracovny. "Vyslýchali ty temný lovce, ale nic z nich nedostali. Zabili se sami jako ta malá holka v lese." Snažila jsem se na ten obraz zapomenout. "Tak máme o 3 míň." Odvrátil oči od stolu a sedl si tak aby mě viděl.

"Tak kde byla Sophie?" Byla v tom zvědavost? Promnula jsem si obličej. "Byla na rande s nějakou holkou." Pousmál se. "Říkal jsem, že bude v pořádku. Ale ty teď potřebuješ spát." Z mého hrdla se dralo zívnutí. "Asi jo." "Asi určitě." Jenom jsem se převlíkla a lehla si k Dylanovi do postele. Spánek na sebe nenechal dlouho čekat.

Pov Dylan

Ráno jsem se vzbudil s chutí krve v puse. Mojí krve. Lea ještě v klidu oddechovala. V noci mi museli vyjet špičáky a rozříznout spodní ret. "Ani nechci vědět co se mi zdalo. No ikdyž, možná ano." "Nemůžeš takhle perverzně myslet už po ránu." "Rozhodně krásné zpestření oproti dřívějším nočním můrám." Začal zvonit budík. "Hrozný to zvuk."

Lea se vzbudila. Hodila ruku za sebe, nahmatala ho a vypla. Pomalu začala otevírat oči. Byl to ranní typ a nějak se jí dařilo mě na to taky naučit. Jako by jí projel elektrickej šok a ona se posadila s očima otevřenýma dokořán. "Dylane co se ti stalo? Tvůj ret."

Pov Lea

"Já vim, jen mi vyjeli špičáky. Za chvíli se to zahojí." "Nemůžeme dál čekat Leo jinak se zraní ještě víc." "Asi máš pravdu. Myslím, že už jsem připravená. Po škole."

Položila jsem mu dlaně kolem obličeje. "Nedívej se na mě tak." "Jak?" "Jako bys mě litovala." "Ale já tě opravdu lituju." "Neni proč." Jeho hlas byl hrubší než obvykle. Povalil mě znovu na postel. Začal mě líbat.

"Musim do školy." "Mhm" Dylan mě ignoroval. Ne tedy, že já bych přestat chtěla. Ztrácela jsem se. "Možná by sis měla pospíšit jinak přijdeš pozdě." Řekl když se polibky dostal až k mému uchu.

Podívala jsem se na budík. 5 minut bylo pryč jako voda. Což mi v mém časovém rozvrhu udělalo trochu bordel. "Sakra." Snažila jsem se vztát, ale zrovna když chcete tak to nejde. Místo toho se mi zamotali nohy a já skončila na zemi. Do koupelny to už šlo rychle. Dylan se jen svíjel smíchy.

---
Náhrada za včerejšek.