We are Us // DOKONČENO //

24

Naklonila se ke mně. "Ani na to nemysli!" "Všechno v pohodě?" "Jo"

Pov Lea

Další dni se nic nedělo. Žádné útoku, žádní neposlušní členové smečky ani žádné drama, naštěstí. Dylan se mi trochu stranil a já jsem nechápala z jakého důvodu. Nebo, tušila to, ale nebyla si jistá. Snow byla taky neklidná, ale prý za to mohl Black.

Až ve čtvrtek. Sophie šla podezřele brzo spát. Proto jsem ji raději došla zkontrolovat, jestli jí třeba neni špatně. "Sophie?" Odhrnula jsem přikrývku. Místo Sophie v její posteli leželo pod dekou jen pár polštářů a z okna do pokoje vál studeny větřík. Sakra, sakra.

V hlavě se mi začaly vykreslovat všechny nejhorší možné scénáře. Co když jí někdo unesl? Co když se tu něco stalo? Co když ...? "Dylane, Ely, Taylere, Sophie zmizela!" Svezla jsem se po studené zdi na ještě studenější podlahu. Chlad na záda my dělal dobře. Pomáhal mi zklidnit dech a az příliš rychle bijící srdce. Měla jsem na ni dávat pozor. Měla jsem být pozornější. Neměla jsem jí věřit. Hlavně teď když nevíme co na nás může venku číhat. "Snad neni pryč z území."

Za chvíli v jejím pokoji stáli všichni. Ely a Tayler u mě klečeli a uklidňovali mě. Nevnímala jsem, dokud jsem neobjevila jeho saphírové oči. Dylan přiběhl poslední. Oba jako by se ho najednou lekli a odskočili ode mě. "Ach bože Leo." Podpíral mě pod rameny a koukal se mi do očí. "Vždyť ty taky vylézáš z okna, nikomu o tom neřikáš a za hodinu se vrátíš. Určitě to má od tebe."

"Jenže já se umim bránit a většinou jsem s tebou. Ona je tam venku možná úplně sama. A co když se jí něco stane nebo stalo. Co když jí někdo unesl." Objal mě. Neměla jsem chuť brečet, jen vsávala jeho vůni. "Za chvíli se vrátí uvidíš." "Ale jestli tě to uklidní tak se po ní můžeme jít podívat." "Přesně, Tayler s Ely to obkouknou tady a já se doběhnu podívat k vám." "Jdu s tebou." "Fajn" "Řeknu mámě aby se ozvala kdyby se tu objevila." Neotáleli jsme a vyběhli ven.

---
Posloucháte podcasty?
Pokud ano, doporučte mi prosím něco.