We are Us // DOKONČENO //

35

"Dobrý?" "Děláš si srandu? To byl ten nejhustší pocit za celej můj život." Těžce dýchal. A já se rozhodla, že jeho dechy ještě zpomalim.

Seděli jsme na posteli (on opřen o polštář a já mu mezi nohama) a povídali si. "Jak dlouho jsem byla mimo?" "Týden." To je dlouho. A teď otázka které se bojím.

Všiml si mého lehkého zadrhnutí. "Copak?" Dívala jsem se ven. "Co se děje?" Starostlive se na mě podíval. "Zabil jsi někoho?" Sice si pamatuju na Taylera, kterej říkal, že nikoho nezabil, ale nevím před jakou dobou to bylo. Tohle by bylo jeho přirozený řešení situace. Musim se ujistit že to neudělal znovu. "Před 4 měsícema by ti to bylo úplně jedno a teď se tu o něho strachuješ." "Ne." Spadl mi kámen ze srdce. "Nikam jsem se od tebe nehnul. Dokonce jsem se sprchoval jen jednou." Šokovaně jsem se na něj dívala.

"A to mi říkáš jen tak? No že se nestydíš špindíro. Do koupelny a hned!" Můj ukazováček mířil přesně tam. Trochu jsem si od něj odsedla. Dylan měl však úplně jiné plány. Povalil mě "Špindíra jo? A co ty? Ty jsi se nesprchovala celej týden." Pomalu se na mě plížil. Já se jen smála ale neustupovala. Dal mi pár letmých polibku.

"Dylane?" "No?" "Mám hlad." Usmál se. "Tak já si na sebe něco hodím a pak tě odnesu." Šel do šatny. Já jako vždy rebel vyhodila nohy z postele postavila se a najednou tam místo nich bylo želé a ne kosti a svaly. Zem se ke mně blížila až nebezpečně rychle.

Ale v poslední chvilce mě Dylan zachytil. Odkud bral tu rychlost? "Zlatíčko chápeš rozdíl mezi slovy být odnesena a jít pěšky?" "Ale já to zvládnu." Ted jsem si už definitivně připadala jako malé dítě. "Takže to co jsi právě předvedla byl běh maratonu? Nech svalům čas ať si vzpomenou jak fungujou." Byla jsem poražena. Dylan mě chytil pod kolenama a pod lopatkama (bride style).

Každý se na nás koukal jako na ducha. Asi ho už dlouho nikdo neviděl, ani já už nepatřila k obvykle výdaným lidem. Stejně mi to nedalo a musela jsem se zeptat. "Proč se na tebe tak všichni koukají?" "Nekoukaj na mě ale na tebe. Závidí, že tě nemůžou mít jako já."

V kuchyni nikdo nebyl. Dylan mě posadil do křesla. "Tak co to bude?" Zářil "Zázvorový čaj." To ho zarazilo. "Zázvorový čaj na hlad?" "Jo." Možná minimum káravosti v jeho pohledu by se našlo. "Ale pak si dáš něco smysluplného." "Fajn" Začal ohřívat vodu ve staré konvici.

---
Je doplněná předešlá kapitola, takže vy co jste ji ještě nečetli tak víte co dělat. Díky za pozitivní ohlasy ohledně nového projektu.