We are Us // DOKONČENO //

9

Už mi bylo jasné že bez ní večer neusnu. A i to že už bez ní nikdy večer usínat ani nechci.

Pov Lea

"Konečně že už jsi doma." křikla matka z kuchyně. O můj Bože u Dylana mě moc hýčkají. "Ješte řekni že jsem ti chyběla a začnu se smát." "Leo pojď sem prosím." Zavolal Michal z obýváku. "Co ten chce?"

"Sedni si." Rukou ukázal na křeslo na proti sobě. "Ne. Postojim." "Leo! Buď na Michala hodná. A sedni si když tě o to žádá!" "Řekla jsem že ne." Matka se na me podívala vraždícím pohledem a já jí ho oplatila. "To nevadí." Snažil se uklidnit situaci. "Takže co mi chceš říct?" "Leo začínáme si dělat starost o tvoje psychické zdraví." O moje zdraví? "Zajímavé." Žiletky jsem přece vyhodila.

"Trávíš s Dylanem tolik času, že ani nejsi doma." "Jsem si jistá, že to mu nevadí." "Úplně ti pobláznil hlavu. Neměla bys v tvém věku vyhledávat tolik mužské společnosti." "Sexismus!" "Hlavně pochybného chlapce, který není pro tebe dobrý. Jeho rodiče ani nedělají nějakou smysluplnou práci. Cokoliv co ti on může nabídnout tě přestane za pár let bavit." Musela jsem se zasmát. Oni nevědí. Nevědí vůbec nic.

"Je strašně podobný tvému otci. Nevíš kdy ho můžou zabít nějací jeho tajní přátelé." "To neřekl." Nehty mi zajely do dlaně. "Neopovažujte se takto mluvit o mém otci." Ignoroval to. "Tvoje matka mi všechno řekla. A to když jsi nám oznámila, že se za 3 měsíce chystáš odstěhovat tvojí matce úplně roztrhlo srdce. Pokud na tebe něco má nebo cokoliv můžeš se nám svěřit. Můžeme ti pomoct."

Otočila jsem se na podpadku a smála se na celé kolo. "Jste směšní." "Leo."

A to kupodivu nebyla Matka ale Sophie. A hned mě natlačila k sobě do pokoje. "Co se stalo? Jsi v pořádku? Když jsem se ráno dozvěděla o tom útoku byla jsem v šoku a měla o tebe strach." "Ano jsem. Zabili hlídku na víc si netroufli." "Kolik jich bylo?" "3" "Hrozně mě to mrzí." "To nás všechny." "Kdy bude pohřeb?" "Nevim jistě. Vlastně ani nevim jestli smečka pohřby dělá, je to přeci jen lidský zvyk. A pokud ano tak jen v úzkém okolí rodiny. Takže se nás to netýká." "A co teď plánujou dělat?" "Zvýšily počet lidí v hlídce, kontaktovali smečky v okolí a teď musíme čekat." "Ale vždyť to je strašné." "To ano, ale nic jiného momentálně nemůžeme dělat, když neznáme pachatele." "Hm taky pravda." sedla si poraženě na postel.

"No tak co jste dělali o víkendu?" "Takže .." A dál už jsem neposlouchala.

---
Jaký máte plány na prázdniny? (Potřebuju inspiraci.)