16

1.1K 52 3
                                    

Zvědavost měla napsanou na čele. "Líbí se ti, žejo?" "Kdo?" "No Tayler."

Pov Ely
Zajímavá otázka. Ale vím vlastně vůbec co to znamená? To co cítím k Taylerovi je čistě jako sourozenecké. No ikdyž. Ne nesmím takhle myslet. On bude mít v budoucnu družku, já druha a nemá smysl se tím zabývat.

"Ne jsme spíše jako bratr a sestra." "Aha." Zklamání? "To už mi plánujete můj kostým?" Bože. Vzhlédla jsem. Jeho oči. Oříškově hnědé. Rozuměli mi. Byli upřímné a přesto neobsahovali odpověď na její otázku.

Co k tobě cítím Taylere? Nebo spíše co ty ke mně? Bratr nebo člověk na kterého nemůžu dosáhnout a jen o něm sním.

"Sophie neotálet, balit. Jakej kostým?" Ani jsem si nevšimla, že ve dveřích stojí Dylan s Leou. "Ale nic to tady Tayler vymýšlí kraviny." Lea se protlačila mezi námi a šla pomoct Sophie. "Už jsem zavolal Alfovi, ví co se stalo. Nechá ty těla zítra uklidit." Kdy to stihl?

Dylan ještě bezpečnostně odkryl závěsy a koukl ven. Evidentně byl spokojen s tím co viděl. Nebo spíš co neviděl. "Tak můžeme." "Výborně." Potichu jsme selezli dolu zase po té vražedné mřížce, přeměnili se a běželi k nám. 

xxx

Pov Lea

Adel nás vítala ve dveřích. "Jste v pořádku?" "Jsme. Všichni." "Byla jsem v šoku když jsem to slyšela. Pojď Sophie uděláme si teplé mléko." Nabídla jí ruku, moje sestra si to nenechala říkat dvakrát a s chutí ji přijala. "Leonie?" Zamyslela jsem se. Tayler a Ely už zmizeli ve svých pokojích. "Věděla jsem, že se o Sophie budu muset někdy postarat, ale nikdy mě nenapadlo, že už v tak mladym věku." "Nejsi na to sama. Navíc až bude všechno v pořádku vrátí se." "Asi už jí nikdy zpátky nepustim." Pousmál se. Vysprchovala jsem se a pak šla ty 2 dolu zkontrolovat.

"A tohle je Ely když šla poprvé do školy. No podívej se na ní, no neni sladká" ozývalo se z kuchyně. Adél a Sophie prohlížely starý fotoalba a popíjely mléko. "Pardon, že vás vyrušuju ale Sophie musí jít do postele." "Uuuuž?" "Ano už." "To je v pořádku budeme pokračovat zítra." "Sladké sny." Adél se na nás usmála.

Vyčistily jsme si spolu zuby. Sophie si lehla do postele a já ji přikryla. "Adél je moc milá." "Já vim." Pousmála jsem se. "Kdyby cokoliv tak.." "Jsi hned ve vedlejším pokoji, já vim." Ani nevim jak se povedlo za tak krátkou dobu připravit pokoj, kterej byl dlouho nevyužívanej. Rozcuchala jsem jí vlasy. "Dobrou noc." Zhasla jsem "Dobrou noc Leo" a odešla.


---
Enjoy.

We are Us // DOKONČENO //Kde žijí příběhy. Začni objevovat