We are Us // DOKONČENO //

39

Pokud nepřivedete Taylera do 7 dnů k vašim severním hranicím zahájíme útok-

Pov Ely

Člověk by si myslel, že když se musí evakuovat z jednoho místa, 250 lidí tak v tom bude zmatek. Ale kupodivu nebyl, všechno probíhalo v klidu. Jako by to měli natrénované. Jako by to dělali každý den. Jako by to bylo ta nejnormálnější aktivita. Všichni jsme se připravovali na boj. Jasně doma byl trochu větší šrumec ale jinak. Kdyby přišel někdo kdo naší smečky nepatří, asi by si myslel, že něco stavíme nebo tak. Všichni jsme věřili v mámu, tátu, Taylera, Dylana a Masona. Ne teda že by nám zbývalo něco jiného.

Lea se Sophie byli hlavně pro starší lidi strašně fascinující. Lea s nimi po škole vždy třeba hodinu proseděla v knihovně. Dodávala jim klid. Vlastně nám všem. Nechápu kde se v ní bral ani jak na ně mohla mít trpělivost. "Bude z ní dobrá Luna." S Denny jsme se snažili jí doučit to co propásla za ten týden kdy byla mimo. A postupně se zase dostávala do formy díky trenérům kteří jí rozhodně nešetřili. Dylan sice byl ze začátku striktně proti pak to ale vzdal.

Pov Lea

Myslela jsem že budu vyšilovat ale ono ne. Ostatní potřebovali abych byla klidná a já byla. Možná to bylo tím že jsem si nedávala prostor nad tím přemýšlet. Možná jsem na to neměla čas. "Leo já se bojím." "Nemáš čeho. Dopadne to dobře, pomoc nám přislíbilo 5 smeček. Dohromady budeme mít 800 bojovníků. I kdyby přišel s 600 temnýma vlkodlakama tak je levou zadní porazíme." Ale tím jsem neuklidňovala Sophie, tím jsem uklidňovala sebe. Musí tomu věřit. Ikdyž jsem si to nechtěla přiznat možná to bylo naposledy co ji ukládám do postele. Ne nesmím tak přemýšlet! "Mám tě ráda." Obavy v očích Sophie zmizely. "Já tebe taky i když jsi mi ve třetí třídě roztrhala žákovskou." "To jsem nebyla já!" "Ale jo,jo." "Ne, ne." "Já vim že jo." A s tím jsem odešla. Cestou k nám mě doprovázel její smích. 

---
Hezký prázdniny