13

1.1K 48 2
                                    

Hned mi bylo jasné, kdo to je. A také mi bylo jasné, jak velký mám průšvih. Saphírové oči plné vzteku byli hrozivější než temný vlk předemnou.

Pov Lea
Black skočil ze zadu na toho šedivého vlka a přikousl ho na krku, zatímco Sam běžel dál odkud se ozývaly zvuky boje. Nečekal to a nestihl se ubránit. Netrvalo dlouho a předemnou ležela mrtvola. Dylan se začal proměňovat a já taky.

Pov Lea
"Ty vole Leo, co to sakra bylo? Co tě to vůbec napadlo? Vrhnout se na někoho koho neznáš a nevíš jakou má sílu? Ani nevíš kolik jich tu mohlo být. Co kdyby jich tu bylo víc? Co kdybychom nestihli přiběhnout dost rychle. Mohli tě přemoct lusknutím prstu. Přemýšlíš vůbec? Mohla jsi se k***a zabít a Ely taky." Mezitím si projížděl rukou vlasy a chodil kolem. Vždy se na určitém místě zastavil a otočil. Používal alfa hlas a křičel.

Doopravdy se zlobí. Ozývala se v jeho hlase smisena zoufalost s frustraci. Alfa hlas mi zněl v hlavě. Sice mi tam nepříjemně brněl, ale nikdy mě nebolel tak jako ostatní. Nevím čím to je. Ale zpátky do situace.

Zastavil se a chvíli mě sledoval, jako by mi chtěl vidět do duše. Ruce měl opřené o boky. Dívala jsem se mu do očí, ikdyž mě tam pomaličku začali štípat slzy. Měl pravdu. Ely kvůli mně mohla umřít. Takové chyby by neměla Luna dělat. "Bože. Ser na to. Víš jak jsem se bál?" Přišel ke mně, vzal můj obličej do svých dlaní a políbil mě. Vložil do toho všechnu frustraci, všechen strach který cítil, ale taky odpuštění. Přivlastňoval si moje rty tak zoufale moc, že jsem z toho byla úplně omámena.

pov Dylan
"Já" "Ano?" V mžiku se to ve mně zlomilo. Zrodila se nějaká nutnost, touha, potřeba. Měl bych na ni být přece naštvaný. Ne? Tak kde se to ve mně bere? Ona by na mě taky měla být naštvaná. Měli bychom se hádat. Ne? Tak co to děláme právě teď?

pov Lea
Opřel si svoje čelo o moje. Oba jsme byli zpocení skrz na skrz. "Už mi to nikdy nedělej. Nikdy rozumíš?" Znovu jsem si ho přitáhla a tentokrát ten polibek byl hladový, jako kdyby na něm záležel celý náš život. Jako by záleželo jen na tomhle.

Když přišli Tayler s Ely museli jsme přestat, Ely měla stejný výraz jako já před chvílí. Asi taky musela dostat přednášku. Lehce sklopenou hlavu a v tváři uvědomění, že rozhodnutí, která jsme udělaly byla špatná a nezodpovědná. Ti dva na sebe lehce kývli. Většina lidí by si toho ani nevšimla. "Tak jdeme pro Sophie a sbalit věci." "To teda nejdeme, nikam nejdeme."

---
Určitě mě sledujte na instagramu pod : @ _lucyar_

We are Us // DOKONČENO //Kde žijí příběhy. Začni objevovat