We are Us // DOKONČENO //

47

"Měla jsem tušit, že se tam objeví." "Nemohla jsi to vědět." "Ale." Usekl jsem jí. "Ne nemohla. Nikdo to nemohl vědět."

"Cítil jsi to?" "Co?" Začal jsem se ohlížet. "Ale teď nic. Předtím ten nával energie." "Myslíš to jak jsme měli namodralou srst. Jo tak to jsem cítil." "Jak jsi to udělal?" Podívala se mi s očekáváním do očí. "Nic, já myslel žes to byla ty." "Hmm. Já totiž taky nic neudělala."

Pak mě chvíli objímala a přemýšlela, sjela mi rukou až k boku. Sykl jsem bolestí. "Ježiši promiň. Ukaž mi tvoje zranění." Jedna rána se mi táhla přes bok. A už zase ten litující pohled. "Nekoukej na mě tak, za hodinu už to tam nebude." "Ale musí to bolet." "Ne" Nevěřila mi. "Jen malinko." Políbila mě. Nebylo to hladové spíše na útěchu. Vstala a natáhla ke mně ruku. "Pojď." Zvedl jsem se.

Procházeli jsme se ruku v ruce než zapadlo slunce a já si uvědomil, že tohle je Lea. Tvrdá zvenku přesto zranitelná uvnitř. Statečná a laskavá. Někdo kdo se stará o lidi na kterejch mu záleží. Zná moje špatný stránky a já ty její což mě jen nutilo jí víc milovat. Je to člověk kdo mě zná mnohem líp něž kdokoliv jiný na světe a to jsme se znali jen půl roku. (Samozřejmě kromě  Taylera) Někdo kvůli komu se ze mě stal lepší člověk. Inspirovala mě na tolik že jsem se chtěl změnit. Obíra mě o rozum. Ale hlavně člověk kterýho nechci nikdy ztratit a se kterym chci strávit celej život. Ať se stane cokoliv vždycky jí budu milovat.

Pov Lea

Vzbudila jsem se celkem brzo. Moje hlava se hned naplnila myšlenkama na včerejší den. Jak jsem se rozloučila se Sophie, jak mi Denny bezvládné tělo leželo v náručí, jak jsem viděla Maxe jak drží Sophie, jak s ním Dylan bojoval, jak jsem brečela. Prostě všechno.

Vstala jsem. Táhlo mě to k moři. Vítr mi vál do obličeje. Sušil moje slzy. Doufala jsem že voda bude znát odpověď, řešení na všechny moje otázky a problémy. Sůl, voda, vlny. Na břehu zanikaly a před ním se tvořily. Pořád dokola a dokola. "Ale vody nikdy neubývá je jí furt stejně, vždycky se vrátí a zase z ni je vlna. Tím, že vlna zanikne udělá místo pro další vlnu." Nemusela jsem se ohlížet abych věděla že za mnou stál Dylan. Objal mě zezadu. "Miluju tě." "Já tebe taky." Opřel si hlavu o moje rameno. "Dylane, já.. " "Ano?" "Viděla jsem jí." "Koho?" Nevím co to do mě vjelo, ale muselo to ven. "Tvojí noční můru." Jakmile jsem ty slova vyslovila pustil mě. Přejel si rukou přes oblicej. "Neměla jsi jí vidět." "Hej!" Položila jsem mu ruce na ramena. "Jsme v tom spolu. Spřízněný duše pamatuješ?" Najednou se ozval takový divný zvuk. Neudržela jsem se a začala se smát na celé kolo. "No tak mám hlad no."

---
Vyšla první kapitola Fight Me.🥳
!Takže si ho běžte přečíst!
Ne, neberu jako odpověď.