We are Us // DOKONČENO //

27

!Přečtěte si komentář dole!

"Nedívej se na mě tak." "Jak?" "Jako bys mě litovala." "Ale já tě opravdu lituju." "Neni proč."

Ve škole bylo všechno jako normálně, akorát Sophie přišla do jídelny držící se za ruku s nějakou holkou. Byla hezká. Blond vlasy a zelené oči. "To je tak sladký." Denny. "Jo to je moje sestra." Přisedli si k nám.

"Chtěla bych vám někoho představit. Tohle je Kelis." Všichni jsme si s ní potřásli rukou. "V jaky jsi ročníku?" "Kde bydlíš?" "Co dělají tvoji rodiče?" Holky z ní byli nadšené a tahaly z ní všechny možné informace. Já zůstávala pasivní ale v zásadě se mi líbila.

xxx

"Dylane?" Seděl ve své a Taylerově pracovně. "Mhm?" "Půjdem ven?" "Pokud si to přeješ." Vstal a nabídl mi ruku kterou jsem více než ráda přijmula. Vyběhli jsme z domu a mířili do lesa.

Pov Snow 

Nesmyslně jsme se proháněli kolem našeho území občas kolem hranic, občas kolem domu smečky. Až jsme nějakou záhadou zkončili na tom místě.

Na místě, které bylo jen naše. Na místě, kde to všechno začalo. Na místě, kde jsme se poprvé políbili. Na místě, kde jsme měli naše první rande. Na místě, kde mi poprvé řekl, že mě miluje. Našedivělý písek, velké kameny a modré moře. Slaný hřejivý vánek. Vběhla jsem do vody. Po 4 se ale špatně běhalo. Black mě následoval. Přeměnili jsme se.

Pov Lea

Smála jsem se. Dylan po me začal stříkat vodu. Naštěstí byl teplý den. "Dylane přestaň." "Nepřestanu." "No počkej. Tak za to dostaneš..." Ta poslední věta byla nesmyslná. Stejně nemělo konec. Jen prostě něco vystřeleného do vzduchu bez přemýšlení. To jsem mu musela oplatit.

Můj supertajný plán mohl začít. Bod č 1 splněn. Bod č 2 vylákat Blacka. No, na tom se pracuje. Blížila jsem se k němu. A on opravdu přestal. Pořád držel oční kontakt.  Zrychleně dýchal, když jsem stála těsně u něho. Moje prsty vyhledali jeho vlasy a stáhli ho ke mně. Zářil. Usmíval se. Začala jsem ho hladově líbit. Byl slaný a přesto voněl jako les. "Leo musíme přestat." Zašeptal.

---
Tahle kapitola má věnování: KELISKA10. Už od začátku téhle knihy mě hodně podporovala, a proto jí patří moje velké díky. Takže jsem podle ní (s jejím svolením) pojmenovala i jednu postavu.

Jako autor sice vidíte čísla naskakovat, ale v podstatě se jakoby nic neděje. Nevíte kdo za tim mobilem/ počítačem/ tabletem sedí. Ona (a všichni co mi dáváte hvězdičky a píšete komentáře) mi dala pocit, že opravdu někdo tráví čas čtením nečeho, co jsem napsala.

Děkuju i všem ostatním. Strašně moc si toho vážim. Like, podívejte se na mě. He is me je ani rok starý, drží se v top 20 u vlkodlaků (We are us se tam tenhle týden taky probojovalo), a už má 60k reads. O tom se může některým autorům jen zdát.

Když jsem začínala, tak jsem vzhlížela ke kamarádce, která měla v té dobé knihu s 30k reads. Pro mně strašně velké číslo, říkala jsem si, že to nikdy nedám. And here I am s dvojnásobkem. (Ano vim, že existujou mnohem úspěšnější lidi než já, ale stejně)

Takže, pokud chcete začít svojí vlastní knihu. Na co čekáte? Do toho!

Btw. označujte mě a klidně mi i posílejte knihy, když se vám líbí. Ráda vás podpořím v začátcích.