We are Us // DOKONČENO //

15

Potřebuji, aby sis šla zabalit věci." "Nemusíš semnou mluvit jako s malým dítětem." Pousmáli jsme se. "Tak co tu ještě děláš?"

Tayler, Ely a Sophie zmizeli v jednom z pokojů a já s Dylanem v mém. Hodil sebou na postel. A když řikám, že hodil tak doopravdy hodil. Ta na oplátku udělala hlasitý podezřelý zvuk připomínající skřípot, který zničil že pokud toto bude dělat častěji brzy se pod ním podlomí.

Rozprostřel se jako by mu patřila. Podepřel si rukou hlavu. Přitom sledoval detailně každý můj pohyb. "Dravec při lovu." Směšné. "Tak to nebudou 3 měsíce." Vyndala jsem si tašku z šatny a pousmála se.

"Copak?" "Před chvílí jsi zabil vlkodlaka a teď tu žertuješ. Nechápu jak můžeš tak rychle přepínat." "Dlouholetá praxe. Hnusnej na ostatní, milej na tebe." "Ty jsi fakt pako."

Ani jsem si nevšimla, jak se to stalo, prostě pár rychlých pohybů. Můj dech mě zradil. Jak, že se to dělá? Stál předemnou tak blízko, že se naše hrudě dotýkali, já byla natlačena ke zdi a on se ke mně skláněl. "Ale jen tvoje pako." Dylanův hlas byl hlubší. Až na tolik, že ani nevím jestli to náhodou nebyl Black. Bylo tu horko i dusno. Trochu moc na můj vkus.

Pov Ely

Sophie měla postel s nebesy a francouzské okno s výhledem na les. "To je boží pokoj." Tayler se opíral o futra dveří. Na obličeji mu to vykouzlilo úsměv. "Je to opravdu hezký pokoj." "Díky. Ale přece nebudeme konverzovat o mém pokoji." Zamyslela se.

"Spíše o tom, co mě čeká u vás doma. Je něco nového?" Sophie šla do šatny. "Asi ani ne." Podívala jsem se na Taylera a ten jen zavrtěl hlavou. Nevím kolik toho měla vědět a kolik už ne. S dětmi jsem to nikdy neuměla.

"Klidně se posaďte na postel ať tam tak divně nestojíte." A opravdu, ani jsem si toho nebyla vědoma. "V kolik je večerka a v kolik se ráno vstává?" "Večerka je v 8, vstává se ve 4 ráno, kdy se jde hned na raní rozcvičku a pak do ledový sprchy. Když to náhodou nestihneš musíš pak celej den chodit v převleku osla." Sophie vykoukla z šatny s vykulenýma očima. Jako by se tomu dalo věřit.

Praštila jsem Taylera loktem. "Ale jdi ty." Začal se smát a já musela s ním. Měl opravdu hezký smích. V očích se mu zrcadlily jiskřičky. "Aleeeee helemese, o čem to tu přemýšlíš?" "O ničem." "Ty vypadáš jako o ničem."

"Máte tady někde koupelnu?" "Támhlety dveře." Ukázala na ně. Jakmile za sebou zavřel přisedla si ke mně. Čekala na tento okamžik. Zvědavost měla napsanou na čele. "Líbí se ti, žejo?" "Kdo?" "No Tayler."

---
Spousta školy. Znáte to.