Hockey Love

Yes, Of Course

-Ellie-

"Včera si Francine dobře sjela." Zasmál se Scott.

"Nenechám, aby na tebe někdo hrabal. Kord když vypadala, že neví, jak ti má pomoct." Držím ho za ruku.

"Takže ty máš kurz, jo?"Mrká na mě Scott a já se zasmála.

"Nemám, ale nos jsem párkrát narovnávala a nenechala bych takovou slečinku, aby ti spravovala cokoliv na obličeji. Než by ti ho srovnala, tak bys musel znovu do nemocnice." Krčím rameny a Scott se začal smát.

"Takže ty jsi začala být až tak ostrá, jo?" Směje se a já mu stiskávám ruku, protože před námi vidím Lucase společně s dalšími kluky z hokeje. Ze Scotta během několika setin vteřiny cítím vztek - a to nemusí ani nic říkat. Dává mi instinktivně ruku okolo ramenou, a k tomu dostávám pusu do vlasů.

"Čau." Říká jim s ledovým klidem, ale já to z něj cítím.

"Čus." Zdraví nás všichni.

"Ahoj, kluci." Odpovídám nazpátek s úsměvem. "Ty si zmoudřel?" Zasmála jsem se potom, co jsme ušli dalších pár metrů. Beze slova mi dává další pusu do vlasů a já se zastavuji.

"Volal mi brácha, jestli by si nechtěl se mnou dorazit na víkend. Napadlo mě, že asi stejně na trénink nemůžeš, tak jestli by si nejel taky. Zítra brzy ráno bychom vyjeli. Když jsme byli nedávno u tvojí babičky, tak by si se mnou mohl jet k nám domů." Nabízím mu.

"Domluveno." Odpovídá mi a já z toho mám radost.

Vlastně ani nevím, jestli radost. Je to zvláštní, možná mám strach. Naše rodina je moc zásadová a ne všechno se jim líbí. No, bude to boj, spíš si Scotta oblíbí víc, než mě. Koneckonců bych se nedivila.

***

-Scott-

Dohodli jsme se s Elaine, že budu spát u sebe a budu trávit trochu času taky u mě doma, abych jí dal prostor. Aby se necítila, že na ní tlačím a měla možnost mít čas pro sebe, kord když zrovna zítra jedeme k ní domů.

Domů přijíždím okolo 6-té, a je tu všechno tak, jak jsem to před zápasem opustil. V kuchyni nádobí, v obýváku deky a koš na prádlo přeplněný. Jdu rovnou do ložnice, kde ze sebe shazuju oblečení a v trenkách si lehám do postele. Nemám sílu ani na to, se jít vysprchovat.

Je pravda, že dnes je mi fakt divně. Ale viděl jsem na Ellie, že by potřebovala být chvíli se svojí ségrou a to samotná.

***

Můj telefon párkrát zavibroval, což mě budí, a beru ho do ruky.

Ellie🤍:
(21:03)Jak ti je? Nemám za tebou přijet? Nebo za tebou někoho poslat?

Já:
(21:10) Je mi OK, neměj o mě strach, kočko😚

Ellie🤍:
(21:11)Dobře, ale kdyby cokoliv piš mi😽

Nějak moc už nevnímám a hned po tom, co si to čtu, znovu usínám.

Ze spánku mě v 21:34 probouzí hlasité zavření vchodových dveří. Zvedám se a po cestě ke dveřím si přetahuji mikinu přes hlavu.

Alex.

"Co tu chceš?"

"Taky tady bydlím, Scotte. Jinak ahoj." S nechutí v hlase mě zdraví.