-Scott-
Jasný, a teď se na mě vybodne i ten zasranej počítač!
Bouchl jsem rukou do vrchní strany bedny počítače, ve snaze že naběhne, ale omyl. Dlouze zapípal a vypnul se úplně.
Uslyšel jsem příjezd nějakýho auta. Ségra jela za kámoškou, takže ta to bejt nemůže. Vstal jsem, abych se podíval, kdo mě chce dneska ještě vytočit.
Timothy.
Ten mě dneska nasral docela dost. Má cenu předstírat, že tu nejsem? Nejspíš ne. Mám dole auto a Timmy ví, že pěšky nechodim ani nakoupit, což je jen o ulici dál. Asi mi nezbývá nic jinýho, než mu jít otevřít.
"Vem si věci a jedeme na trénink. Snad být v Áčku chceš, tak dělej." Spustil hned, co jsem mu otevřel dveře.
Užasle na něj civim.
To myslí vážně?
"To fakt budeš ignorovat všechno, co jsem ti řekl?!" Vyjel jsem na něj.
"Scotte co myslíš? To je jedno. Promiň jo? Ale o tom se můžeme bavit jindy. Musíme jet."
"Di do-" Než jsem ho stihl poslat tam, kam sem chtěl tak se tu vynořila moje krásná ségra Alex.
"Čau bráško. Ahoj Timmy." usmála se.
"Jste nějaký nafouklý, nemáte být na tréninku? Jeďte a ty se uklidni." Objala mě okolo krku, takže jsem se trochu sehnul, aby na mě dosáhla a potom mě šťouchla do břicha.
Já jsem se na ní následně usmál a narovnal jsem se.
Ona ví, jak na mě.
"Doufám, že jste si tohle neudělali vy dva." Prohlídla si Timmyho obličej.
"Ne, to on určitě zas někde upadnul." Dodal jsem ironicky a moje sestra mi věnovala její jemnou pěstičku do ramene.
"Jedem už?" Protočil Tim očima.
"Jo, ale jedu svým autem." Kouknul jsem se na Timmyho, ten jen přikývl a vzal moje věci.
Vzal jsem si je od něj, protože nemám náladu na jeho zdvořilosti a on nasedl do auta.
"Buď na něj hodnej." Řekla mi ségra, než jsem stihl zavřít dveře od auta.
"Provedu." Odpověděl jsem, pak jsem zavřel dveře a vyjel jsem za Timmem.
Za pár minut jsme byli u arény, rychle jsem se vydal k našim šatnám, při čemž jsem koukal do mobilu, abych se vyhnul Timmyho kecům.
Ale jen Chemberlein může být tak chytrej, že ani nekouká pod nohy a do někoho vrazí.
"Promiň, moje chyba." Řekl jsem bez přemýšlení a pak jsem se odvážil aspoň kouknout, kdo byl mojí objetí.
"To. T-To nevadí." Zakoktala se ta kráska a já jsem se široce usmál.
Ellie.
"Moc se ti omlouvám, pospíchám a ani nekoukám, kam jdu." Omluvil jsem se s nepatrným úsměvem.
Rozzářil se jí úsměv a sladce se zasmála.
Je úžasná.
"Kdy končíš? Já teda až za dvě hoďky, ale kdybys počkala, můžeš se koukat, jak trénujeme, a pak bysme si mohli někam vyrazit."
Nějak si troufáš, Scotte. Stejně řekne ne. Je tu ovšem ta méně pravděpodobnější možnost, ale furt se to může stát.
"No jasný. Můžem. Tak. Tak já to tu jen dodělám, řeknu to ségře a půjdu se na vás podívat." Znova se usmála.
Bože. Tak jí to sluší.
"Dobře. Tak zatim." zamával jsem jí a bežel jsem do šatny, kde jsem se v rekordnim čase převlíknul a šel na led za ostatníma.
-Timmy-
"Bože vždyť už je tady!" Rozmáchl jsem rukama a Tony se zamračil.
"Nerozčiluj se." Drkl do mě a já sem si založil ruce na prsou.
"Anthony nech ho, ať je naštvanej. Třeba po dlouhý době zase zamaká." Řekl náš trenér a já mám sto chutí na něj skočit, jako ráno na Taylora.
"Sem tady!" Přiběhl Scott a trenér se na něj otočil.
"Kde si ksakru byl?! Jestli si budeš vymýšlet, že je ti blbě, tak nevim, proč tu jsi. Snad to nehrajete pro peníze, ne?! V Áčku na vás nikdo čekat nebude! A pokud se dostanete ještě dál tak vás hned vykopnou! Každej má svoje problémy, ale to neznamená že nebudete cho-"
"Vynechal sem poprvý! Ani jsem dokonce nevynechal, jsem tady!" Zavrčel Scott na svojí obranu.
Woah, kde se to v tobě bere Stene? Vždycky, když trenér řve, tak jen stojí a nepřítomně kouká okolo sebe. Ovšem jak moc je asi nenápadnej dvoumetrovej, svalnatej kluk, kterej má ramena dvakrát větší, jak já?
"Já se s tebou hádat nebudu!" Odsekl mu.
"Ale já jo!" Zakřičel, dost naštvaně.
"Klid." Pošeptal jsem a dal jsem před Scotta ruku.
Sice nařkl mojí holku, že šla s někým jiným k nám, ale já na ně taky nebyl moc příjemnej.
Ano, jsme na sebe naštvaný, ale když jsem dřív chtěl na trenéra skočit stejně, jako chce teď on, tak mě taky uzemnil.
"Nech mě bejt!" Zavrčel na mě a já zvedl obočí.
"Ok, jen nevim, co máš za problém." Pokrčil jsem rameny.
"Tak půjdem trénovat, anebo tu budem stát, jako úplný trotlové?" Zeptal se Scott a já tom nemůžu uvěřit.
Pokoušel se vždycky bejt neviditelnej, ale teď ne. Nevadil mi to, právě, že naopak. Jen by mě zajímalo, co mu dodalo tolik kuráže.
-Ellie-
"No utíkej, já to tu dodělám." Popostrčila mě ségra s úsměvem a já do ní se smíchem strčila.
"Za deset minut jsem tady a pomůžu ti to douklidit." Poslala jsem jí pusu, zatím co běžím ke vchodu do jednoho ze sektorů.
Vešla jsem do jednoho ze sektorů a sedla jsem si do desátý řady.
Když nad tím tak přemýšlím. Ani jsme si neřekli jméno, nebo tak. No, já vím jak se jmenuje, kolik měří, váží a kdy se narodil, takže to nebude zas tak těžký.
"Zaberte!" Zakřičel na ně jejich coach a já se trochu zamračila.
"Třeba zvednout tu prdel bys nechtěl? Že bys jim to mohl ukázat, když je tak dobře buzeruješ." Zamumlala jsem tak, aby mě nemohli slyšet.
ČTEŠ
Hockey Love
Teen Fiction"Víš, o kluky se musíš starat. Potřebují péči, lásku a pochopení. Mají tajemství, ale přesto chtějí, aby je někdo miloval a respektoval. Taky mají potřebu někoho chránit a o někoho se starat. Nemůžeš na ně kašlat a myslet si, že ti bude věrný. Nic n...
