-Scott-
"Scotte, Scotte vnímáš?" Slyším tlumený hlas naší zdravotnice a jen jsem přikývl. Nemůžu ze sebe vydat ani hlásku.
"Kluci, pomozte mi ho zvednout." Slyším ji a cítím, jak mě nejspíš Timm s někým zvedají z ledu. Pode mnou je kaluž k rve, asi z nosu?
"Jsem dobrej." Skuhrám hned potom, co mě kluci posadili v šatně.
"Musíme ti co nejdřív ten nos narovnat, Scotte." Slyším znovu naší zdravotnici a taky slyším trenéra, jak kluky hned odvolává ven ze šatny.
"Potřebuju se jen dostat z hokejovýho." Pokouším si rozvázat brusli, ale nejde to. Jednoduše nemám sílu.
Francine mi chce pomoct, ale já jí dost jasně naznačil, že to zvládnu sám. Dveře od šatny se rozráží a v nich stojí Ellie.
"Slečno, sem nemůžete." Hned ze sebe vydává Francine a Ellie na ní zvedla jedno obočí a jde ke mně.
"Až je budeš v týmu všechny znát aspoň jménem, tak se můžeme bavit." Odsekává jí Ellie a já se zasmál.
"Až tak jsme ti všichni chyběli?" Trošku jsem se zasmál, ale v hlavě mi třeští. "Ty ses vrátila." Zvedám se na nohy a v zápětí na to se mi podlomili kolena.
"Sedni si." Pokouší se mě Ellie chytit pod rameny a posadit zpátky na lavičku. Oba víme, že kdybych upadl na zem, tak mě tahle drobounká princezna, nemá šanci zvednout.
"My to zvládneme, mám taky školení na VAŠÍ práci." Odbila Ellie naší novou zdravotnici a já se usmál. Takhle nepříjemnou jsem jí nikdy neviděl, ale už mi chyběla. Pomáhá mi sundat brusle, chrániče a řekla mi, ať se opřu.
"V nemocnici ti narovnají nos." Oznamuje mi a já ani tu bolest nevnímám.
"Kde si byla?" Ptám se bezhlavě - asi z toho šoku.
"U kamarádky."
"Neozvala ses."
"Bylo mi jasně řečeno, že se ozývat nemám." Jestli tohle řekla moje sestra, což nejspíš musela, tak mě tím nasrala tak, jako nikdy. "Musím tě vzít do sanitky." Kouká na mě a já zavrtěl hlavou.
"Narovnej mi ten nos ty." Koukám na ní a Ellie se na mě nevěřícně podívala. "Proč jinak by ses vrátila? Musela si se vrátit kvůli mně. Soph by za tebou mohla přijet sama. Chyběl jsem ti stejně, jako ty mně. Vím to." Sleduju jí a Ellie na mě beze slova kouká. "Já to vím. Vím, že nejsi taková, jaká si se snažila teď být, že si mi neodpovídala a takový věci." Pořád jí sleduju. "Tak mi sakra narovnej ten nos." Chytám se lavičky a ona ke mně přešla.
"Můžu?" Jednou rukou mi chytá tvář a než jsem stihl odpovědět, tak s mým nosem škubla.
Já jen trochu bolestí zakřičel a Ellie ode mě ustoupila o dva kroky. Během půl minuty začínám znovu trošku vnímat a vidím tu ji, jak má celý ruce od krve a klepe se. I přes tu bolest jí nenechám, aby se trápila.
"Pojď sem." Natahuji k ní ruce a přisouvám si jí blíž, až si jí posazuju na stehno.
"To je dobrý, koukej jsi tady se mnou a nic mi není." V tu chvilku jsem si všiml, že mi kape krev z nosu a hned na její mikinu.
Vlastně to je moje mikina.
Ona má mojí mikinu.
Po třech týdnech přijela a má mojí mikinu.
"Jsi mimo, musíš do nemocnice." Ellie si všímá mýho nepřítomnýho pohledu a já se na ní podíval.
Znovu se jí začali klepat ruce a snaží se chytit krev, která mi padá z nosu.
ČTEŠ
Hockey Love
Teen Fiction"Víš, o kluky se musíš starat. Potřebují péči, lásku a pochopení. Mají tajemství, ale přesto chtějí, aby je někdo miloval a respektoval. Taky mají potřebu někoho chránit a o někoho se starat. Nemůžeš na ně kašlat a myslet si, že ti bude věrný. Nic n...
