Hockey Love

Little wolves

-Ellie-

„GÓÓL!" Rozneslo se arénou, když Scott s číslem 46, střelil branku, nad čímž všichni príznivci našeho klubu začali tleskat a pískat.

Nikdy jsem neviděla žádnýho mladýho, zároveň vysokýho, hezkýho a dobrýho hokejistu, jako je on.

„Nějak ti to nejde," Směje se mi moje otravná sestra, když se ze všech sil snažím pískat.

Bouchám jí do ramene, a taky jsem se sobě zasmála.

Granby Wolves. Ten nejlepší tým v celý Canadě, jak to tady každý říká - kdo by taky nechválil svůj tým. Juniory mám o hodně radši, než Áčkový team - přijdou mi šikovnější.

Zaostřila jsem na branku ruských soupeřů - Vladivostoku. Kluci teď hrajou hodně často se zástupcema ruských týmů.

Před brankou se začali šťouchat náš Timothy a jejich klučina s číslem 60.

Jak já miluju bitky.

„Fuj! Jste hnusný a ani to neumíte!" Zařvala nějaká holka za námi.

Otočila jsem se na ní s chutí jí poslat někam.

Blondýna, která má na obličeji asi tunu hnusu, která se dá nazývat make-upem.

Ona si dovoluje řvát na tadyty krasavce? A to jako od kdy?

„Příště, místo toho, aby sis zkrášlovala ten svůj xichtíček, si radši zjisti něco o týmu, na kterej jdeš, jo? Protože ti kreténi, zařídil to, aby jsme vyhrávali." Ironicky jsem se na ní usmála a ona dělá, jako kdyby mě neslyšela.

Opravdu miluju takovýhle holky, co si myslí, že jsou něco víc, když nadávaj lidem, který toho dokázali stokrát víc.

Scotta posadili na trestnou na dvě minuty, fanoušci vlků vypískali rozhodčí, ale zápas pokračoval.

Lístky máme na místa hned nad trestnou lavicí, takže přímo pod námi právě teď sedí Scott. Koukám, no dobře zírám na něj.

Utřel si čelo, napil se a sledoval zápas zatímco já, pořád sleduju jeho. Zničeho nic na mě zvedl hlavu a já svůj zrak rychle nasměrovala směrem k ledu, kde ostatní hrajou.

Vedle sebe jsem ovšem zaslechla ten nejvtipnější smích na světě.

"Tak čučíš na mě, anebo na hokej?! Kvůli mně tu nejsme!" Řekla jsem svojí sestře naštvaně, ale zadržuju smích.