Hockey Love

Hospital

-Ellie-

Kluci jsou na ledě, ale nikde nevidím Timmyho, jakožto kapitána juniorů.

Najednou do mě ségra strčila a tím mě vytrhla z přemýšlení. Já jsem na ní tázavě zvedla obočí a ona bezeslova kývla ke klukům. Otočila jsem hlavu tím směrem a uviděla jsem Timmyho. Stojí na lavičce střídačky a mává na nás. Když jsem se na něj podívala, tak mi rukou ukázal, že mám jít za nim.

"Copak?" Přišla jsem až k němu a nahnula jsem se přes plexisklo.

"Pojď sem." Natáhl ke mě ruce a já se zasmála.

"Jestli spadnu!" Dala jsem jednu nohu přes plastovou zábranu.

"Ale prosimtě." Chytl mě za pas a položil mě na zem.

"Co se děje?" Upravila jsem si Scottovo mikinu.

"To mi řekni ty." Opřel se zadkem o mantinel.

"Cože?" Koukla jsem se na něj, i když vím o čem mluví.

"Scott se o tebe bojí. Aspoň mně řekni, co se stalo." Otočil na mě hlavu tak, aby mi viděl co nejlíp do obličeje.

"Timmy." Pošeptala jsem.

"Vždyť nás tvoje ségra málem zabila. To neni jen tak. Známe se sice krátce, ale prosím. Kvůli němu." Kývl na led, kde je Scott a pozoruje nás.

Když uviděl, že na něj koukám, tak zvedl ruku a se širokým úsměvem mi zamával. Potom střelil cvičnej puk do branky a znovu se na mě usmál. Zpětně jsem mu zamávala.

"Vidíš?"

Po chvilce mi vzal do ruky lahev se Scottovo číslem a podal mi jí. Prohlídla jsem si jí a nad jeho číslem je slabym, zelenym lihovym fixem napsaný moje příjmení. Kousla jsem se do rtu a začala jsem se usmívat.

"Jo, a přesně tohle děláš ty s nim, tak mi prosím řekni, co se stalo."

"Proč se tak staráš?" Zvedla jsem hlavu o trochu víš, protože s bruslema je o něco vyšší.

"Protože jsi Chelsea kamarádka a já o jejích kamarádkách vím všechno. A navíc tě má ráda. A můj brácha se do tebe zamiloval, tak dělej." Zamračil se a jemně mě bouchl do ramene.

"Když mi bylo asi patnáct, tak sem byla nemocná. No a nějak se to zvrtlo a od tý doby mám problém s játrama. Ale už tři roky se nic neukázalo. Ségra jen plaší." Usmála jsem se na něj.

"Mohla sis ublížit." Sleduje mě.

"Ne, Timmy. Jsem v pořádku. Nic se mi nestalo, takže to neřeš a jdi velit svým vlkům." Usmála jsem se.

"A Scottovi to neřekneš?" Ani se nehnul.

"Blázníš? Ne. A jdi už."

"To nezakecáš." Pošeptal a šel za klukama.

***

Je začátek druhý třetiny a mě už od začátku je trochu špatně. Teď se to zhoršilo.

"Soph." Chytla jsem jí za předloktí.

"Hm?"

"Je. Je mi špatně. A bolí to." Zesílila jsem stisk mojí ruky.

"Dojdeš do auta?" Zvedla se.

Pokusila jsem se zvednout, ale strašně to bolelo.

"Možná." Chytla jsem se sedačky a hned co jsem vyšla schody, tak jsem upadla na zem.

"Au." Zavřela jsem oči.

Sophi zavolala záchranku a s pomocí nějakých securiťáků jsme vyrazili na místo, který nenávidím ze všechno nejvíc. Nevím, co to bylo. Ale nešlo to cítit tak, jako když jsem měla problémy s játrama.