Hockey Love

Ice Skating?

-Scott-

Slibuju, že jestli na mě ještě někdo promluví tak to schytá a hezký to nebude. Cítim se, jako kdybych měl každou chvíli vybouchnout.

Celej trénink jsem tvrdě makal a na nikoho nepromluvil. Jenže potom jsem si to uvědomil.

Ellie tu sedí a kouká na nás. Zvedl jsem hlavu a usmál jsem se.

Všechna naštvanost, nervy a jiný blbosti najednou vyprchali a já měl plnou hlavu toho, jak si prohrábla její roztomilý barevný vlasy.

Asi je hodně nápadný když se za celý den usměju jen asi třikrát, a to jenom kvůli ní.

Všichni utahaně odkulhali do šatny a já jsem zabrzdil u sektoru kde právě teď sedí.

"Nechceš si zabruslit?" Opírám se rukama o plexisklo.

Ona se jen zasmála a jednoduše přikývla.

"Pojď tudy, přece to nebudeš obcházet. Chytnu tě!" Zasmál jsem se.

Sešla po schodem ke mně, chytla se hrany skla a přehodila nohu přes okraj. Tu druhou přendala přes kus umělýho skla a seskočila dolu. Vypadalo to, že nepotřebuje chytit. Jenže v botách jí podklouzla noha a já jí stihl chytit dřív, než dopadla na tvrdý led.

"Že ty už jsi to parkrát dělala?" Zvedl jsem na ní obočí.

"Párkrát, jen ne vždycky jsem uklouzla. A děkuju, že jsi mě chytil." Usmála se a já s ní přejel ke střídačce a ona si dozádu doběhla pro brusle.

Předtim jsem jí tu nejspíš neviděl, tak jakto, že se tu tak vyzná?

"Ještě jsem se ti nepředstavil, jsem Scott. Což asi víš, ale to nevadí."

"Já E-El-li-e." Snažila se utáhnout si její krasobruslařský brusle.

Pousmál jsem se, klekl jsem si před ní a utáhl jí je.

"Děláš krasobruslařku? Nikdy jsem tě tu neviděl." Dovázal jsem jí brusle a vešli jsme na led. Tiše mi poděkovala a věnovala mi jeden z jejích úsměvů.

"Dělala jsem, ale nešlo mi to." Jela kousek přede mě, otočila se tak, aby mi koukala do obličeje, takže jela pozadu.

Kdyby ti to nešlo, tak u tohohle zakopneš, a dost si ublížíš. V hlavě jsem se opět zasmál nad její roztomilostí.

Zase se otočila a oba dva jsme celý obvod zmrzlý plochy. Celou dobu jsme neřekli ani slovo, nebylo to trapný. Právě, že naopak. Aspoň doufám že ani pro Ellie ne. Pro mě to bylo, příjemný.

Vzpomněl jsem si na jednu holku. Celej tým po ní jel. Já se s ní začal bavit jako první, líbila se mi. Pak mi vpálila všechny moje chyby a že by se mnou nikdy být nemohla. ALE. Něco mi říká, že Ellie neni taková svině. Vždyť, je nervóznější než já, stydí se a je roztomilá. ALE. Co ty o holkách víš?

Scotte, ty začínáš panikařit.

"Děje se něco?" Optala se mě starostlivě a já jsem rychle zavrtěl hlavou.

"Jen jsem si vzpomněl. Doma na mě čeká ségra, budu muset. Odvezu tě, jo?"

"Dobře." Pošeptala, jakoby se bála, že jí někdo uslyší.

"Promiň, Ellie. Uvidíme se pozítří na zápase? Můžeme po něm někam vyrazit. Abych odčinil to, že už musím domů."

Ona jen přikývla a sundala si brusle. Udělal jsem to samý a zamračil jsem se.

Smrdím hůř, než naše šatna po tréninku, a to už se dá co říct.

Odvezl jsem ji k ní, nebydlí daleko od mýho domu, a má krásnej jednopatrovej barák. Jednoduše jsme se rozloučili, a hned jak zavřela dveře od domu tak jsem hlavou bouchl do volantu a zakňučel jsem.

"Posral si to jako vždycky, debile!" okřikl jsem se na hlas a odjel domu.

***

-Tish-

"Taylore nevrť se sakra, když si nechtěl do nemocnice na šití, tak aspoň vydrž, než ti to přelepím."

Nemůžu uvěřit, že se o něj ještě starám.

"Debil zkurvenej! Prokázal jsem ti laskavost, víš?" Úplně ignoruje co mu říkám.

"Hotovo." Zašeptala jsem a opláchla jsem si ruce.

Taylor si mě přitáhl k sobě a posadil mě na jeho klín. Nechala jsem ho, aby to udělal, protože ho miluju, i s těma jeho strašnýma náladama. Opřel se mi čelem o rameno a já jsem mu dala pusu do vlasů.

"Nikdy jsem s nim nic neměla zlato. Mrzí mě, že mi ani nevěříš." Koukám se na zem a on se hluboce nadechl a vydechl.

"Já vim, že ne."

A to je jako celý? Žádná omluva, nic?

Vstala jsem a otočila sem se na něj.

"Jo, a proto si ho musel zmlátit?! Myslíš si, že všechno se řeší buď penězi a nebo násilím?! Už tě mám až po krk, je mi jedno že si to jediný co mam, stejně tak, jako je tobě jedno, že tě miluju a dělám pro tebe všechno." Vzala jsem si svůj svetr a nechala jsem ho tam s nepřítomným pohledem sedět.

Je mi jedno, kde se to ve mně bere, ale líbí se mi to.

Šla jsem do kopce, ani nevím kam to vede. Vytáhla jsem mobil a volala jsem jedinýmu člověku, ktereý mě teď napadl.

"Timmy? Promiň že otravuju. Myslíš, že bys mě mohl vyzvednout? Potřebuju s někým mluvit, ale pokud si s Chels nebo tak, tak to nevadí. P-Počká to."