-Scott-
"Nebude ti teda vadit, když bychom teda na víkend jeli k mým rodičům?" Ujišťuje se Ellie, zatímco jí v náručí nesu do postele.
Abych nekecal, tak teď mě ty žebra docela dost tlačí, ale není to žádná bolest, kterou bych nevydržel.
"A v kolik zítra vyrážíme?" Ptám se na náznak toho, že s ní souhlasím a lehám si společně s Ellie do postele.
"Okolo 8, a pojede i Soph, neva?"
"Jasně, že ne." Věnuju jí pusu na čelo, než dnes už po několikáté během vteřiny usínám.
***
Ráno mi vstávání dalo zabrat víc, než obvykle, ale vstal jsem dřív, abych se ještě trochu protáhl a lehce si zacvičil.
Po Ellie a Soph probuzení jsme se vydali na cestu, kdy 1/2 cesty řídila Ellie a pak to nechala i na mě, že prý když mě bude hlídat, tak můžu. Herečka moje. Po dalších 2 hodinách jízdy jsem teď zaparkoval před domem jejich rodičů.
"Blbe, tak to vezmi!" Směje se na mě Soph a já beru do ruky její batoh, zatímco její sestra drží na vodítku ty dvě bestie.
"Neřvi na mě!" Směju se a zavírám kufr od Ellie auta.
"Hele, vy dva, stačí." Hází po nás Ellie jeden ze svých 'velmi příjemných' pohledů.
"Co je ti." Volám na ni, jelikož pospíchá ke dveřím od domu.
"Je si s rodiči až moc podobná, což Elaine odmítá poslouchat, takže kdyby náhodou, tak se o tom nezmiňuj." Znovu šeptá a já přikyvuju.
"Provedu!" Směju se a jdu za Ellie, která už vešla do domu.
Zdravím se s jejími rodiči a hned potom následuju svojí přítelkyni do jejího pokoje - teda doufám, že jde k sobě do pokoje. Ta mezitím pouští kluky z vodítek a já po cestě podávám Soph její batoh a tašku.
"Elaine." Vyslovuji její jméno a ta se na mě hned otáčí.
"Já jsem tady pro tebe, tak se nestresuj. Cítím to z tebe, když bude něco špatně, nebo se nebudeš cítit, tak mi to musíš říct. Musíš se mnou mluvit, jen tak ti můžu pomoct." Natahuju k ní ruku a ona mi celá padá do náruče.
"Děkuju." Šeptá mi do hrudníku a já se zasmál.
"Musíš se mnou komunikovat, bohužel ale je to tak." Směju se a ona popotáhla.
"Ty blázne můj, vždyť to není nic tak hroznýho. Spolu to zvládneme. Vidím jak jsi nervózní, rychlovku na uvolnění?" Zvedám na ní jedno obočí a ona se začala smát.
Přesně o to mi šlo.
"No vidíš, že to jde, ale já to myslel vážně!"
"Ani náhodou. Máš mít klid, proto jsme tady. Po obědě pojedeme za bráchou, kde mají rodiče nějaký program, budou tam i bratranci. Pokud tě bude cokoliv bolet, hned mi to řekni, jasný?" Mračí se na mě a já se musím začít smát.
"Rozkaz!"
***
-Ellie-
Samozřejmě moje rodina vymyslela skvělou věc, aby se Scottovi zalíbila - ostatně jako všem okolo. A to takovou, že si uspořádáme "rodinný" zápas v hokeji. Jedeme asi jen 20 minut, kde má brácha svojí hokejovou arénu, ale i tak krátká cesta autem je dost výživná.
ČTEŠ
Hockey Love
Teen Fiction"Víš, o kluky se musíš starat. Potřebují péči, lásku a pochopení. Mají tajemství, ale přesto chtějí, aby je někdo miloval a respektoval. Taky mají potřebu někoho chránit a o někoho se starat. Nemůžeš na ně kašlat a myslet si, že ti bude věrný. Nic n...
