Hockey Love

Leonidas

-Timmy-

"Přijedeš za mnou dneska?" Optal jsem se.

Zvedám se z postele a natahuji si tepláky.

"Jasný, že přijdu." Odpověděla mi moje přítelkyně a já jí dávám pusu na rozloučenou.

"Tak pa." Pohladil jsem jí po ruce a ona se nad mým gestem usmála.

"Pa." Rozespale pošeptala a já se musel znovu usmát.

Je tak krásná a úžasná, a taky jenom moje.

***

Přicházím do tréninkový haly, kde trénujou budoucí, 6-ti letý hokejový hvězdy.

"Ahoj kluci." Pokládám na zem vedle mantinelu svojí tašku.

"Timé. Jdeš s námi trénovat?" Užasle mě sledujou a já si začal zavazovat brusle.

"No jasný, kde máte trenéra, medvíďata?" Oblíkl jsem si rukavice a kulicha, aby mi nebyla zima.

"Prý si někam musel odskočit!" Zasmáli se kluci.

"Jo ahá." Vzal jsem si kožich bílýho vlka na hlavu a sedl jsem si na mantinel.

Začal jsem klukům vyprávět povídku o Leonidasovi, kterou nade všechno milujou. Jakýmu malýmu klukovi by se nelíbila pověst o tom, že jeden kluk jménem Leonidas projde zkouškou mužnosti a proto bude muset zabít bílýho vlka.

Se Scottem a ostatníma jsme si pořídili kůži toho mrtvýho zvířete, pro lepší vyprávění. Pokaždý, když jim to vyprávím, tak sedí, jak přikovaný a poslouchají každý slovo, který mi vyjde z pusy. Milujou tu povídku, a taky milujou, když můžou strávit čas s náma staršíma. Osobně se snažim je podporovat, co nejvíc, ale existujou tréninky a zápasy, a taky si musim dělat čas na kluky (spíš Stena) a Chelsie.

"Budu už muset jít medvídci moji. Trénujte, ale hlavně si neubližte." Rozcuchal jsem Seana, kterej mě sleduje, jako boží obrázek.

"Přijdem vám s klukama zafandit, až budete hrát, jo?" Sundal jsem Jasonovi vlka z hlavy, kterýmu jsem ho tam dal, když jsem jim vyprávěl příběh.

"Joooo." Všichni jednohlasně zakřičeli a já si začal rozvazovat brusle.

"Tak čau!" Zamával jsem jim a oni mi jednohlasně odpověděli "Ahoj." a taky mávali.

Každý někde musí začít. Taky jsem ve čtyřech letech začínal, a kam jsem to dotáhl.

Přes rameno si dávám tašku s věcma a přes druhý kůži toho nebohého zvířete, a vydal jsem se do arény.

V šatně už sedí Scott, což mě docela překvapuje.

"Už sis zase hrál s prckama?" Zeptal se mě nepřítomně a já s úsměvem přikývl.

"Ráno většinou chodíš později na tréninky a teď jsi tu nějak brzy. Co se děje?"

"Nic." Jednoduše odpověděl a já se na něj divně podíval.

Normálně mluví, jako kdyby ho nikdo nemohl zastavit a teď se přede mnou bude stydět, nebo něco takovýho? Kde se to v tobě bere proboha.

Když jsme se oblíkli, tak aby nám bylo teplo, tak jsme šli na led. Já jsem vzal puky a položil jsem je na lavičku na střídačce.

"Tak co Chelsie?" Zeptal se divnym tónem a já jsem se na něj nechápavě podíval.

"Jakej s ní máte furt problém? Nestačí vám, že jí miluju? Opravdu ne?" Hned jsem na něj vyjel.

"Timme klid, ne? Navíc včera, jak jsem jel dřív, tak jsem jí viděl s někym jinym. Jak jdou k vám." Vydal ze sebe a vzal do ruky puk.

"Co prosim?" Zvedl jsem obočí.

"A to se jí furt budete chtít nějak zbavit? Kdybych každýho z vás z týmu neznal, tak bych si doufal říct, že po mně jedete. Neznamená, že když jsem malej, tak že nemůžu bejt šťastnej Stene. Sakra neříkej mi, že žárlíš! A opravdu nevim, proč zrovna ty, si na ostatní stěžuješ."

Dobře, tu poslední větu jsem si mohl odpustit.

Odešel z ledový plochy, možná do šatny, anebo někam dál.

Do prdele už zas. Ale opravdu je nenechám,aby mi jí uráželi. Jestli žárlí, tak by se měli trochu zamyslet. Já se nenechám nějakýma kecama převést a nenechám je, aby mě donutili se s ní rozejít.

Ale je pravda, že jsem nemusel být zas tak nepříjemnej.

"Scott. Promiň!" Zavolal jsem, ale žádný odezvy se mi nedostalo.

-Ellie-

"Vždyť to tu miluješ!" Zasmála se moje sestra a já jí zavraždila pohledem.

"Miluju to tady, když hrajou hokej! A né, že tu za tebe budu uklízet!" Rozčiluji se.

"Nehněvej se krasotinko, budeš mít vrásky." Odvětila mi a já jí znovu zabila pohledem.

Moje SESTRA, tady má brigádu. ONA, ne JÁ. Ale i přes to jí pomáhám tu uklízet. Dostanu za to zaplaceno, nebudu se doma nudit, a hlavně s ní budu co nejvíc času, dokud je ještě tady v Kanadě.

"A co ten kluk včera?" Zeptala se zvědavě a já jsem ji znovu zabila pohledem.

"Pracuj!" Zamračila jsem se a začala jsem utírat jeden z vysokých stolů.

"Mně neutečeš! A prý tu budou trénovat, takže si jich nemáme všímat." Zasmála se.

"Hej! To bych sem s tebou nešla!" Zamračila jsem se a trochu jsem znervózněla.

Ze šance, že ho tu potkám se mi sevřel žaludek a začala jsem se nervozitou trochu klepat.

Ovšem, kdo by ho nechtěl vidět znovu? Jen blázen.

"Půjdu si na chvíli sednout, ok?" Zeptala jsem se trochu neklidně a má sestra přikývla.

Sešla jsem ke schodům, který vedou k sedačkám a po nich jsem sešla dolů asi do pátý řady a sedla jsem si na okraj řady.

Ihned, když jsem ucítila chlad, který jde od ledu, tak se mi udělalo lépe.

Z šatny vjel na led kluk, kterej trochu nadává. Už podle výšky jsem poznala o koho jde.

Nadává francouzsky, takže tomu rozumím. Kdo by nerozuměl svýmu skoro rodnýmu jazyku. Něco, že je debil a že to znovu posral teda nezní moc hezky.

Já osobně ho považuju za jednoho z nejlepších útočníku. Nejen proto, že jsem podobně vysoká jako on, ale i proto, že vypadá tak sladce, až to není možný. Dobře proto ne, ale je fakt úžasnej a umí nejrychleji sprintovat.

"Do prdele!" Zakřičel a vystřelil puk, který vylítl přes mantinel a přistál asi dvě sedačky vedle mě.

"Nestalo se ti nic? Panebože promiň!" Rychle dodal a já se zvedla.

"D-dobrý." Vyšší hladina adrenalinu mi nedovoluje srozumitelně mluvit a nekoktat.

"Nebyla jsi náhodou včera na našem zápase?" Ukázal na mě hokejkou.

"Vy-vyhráli jste 4:0! A-a jste skvělý!" Řekla jsem užasle a on se usmál.

"Děkujem." Mrkl a já se musela pousmát.

Co je malý, to je hezký, ne?