-Scott-
Soph rychle zvedla hlavu a kdyby mohla, tak mě zabije.
"Z tý postele běž dolu. Otrávíš jí a ještě jí nenecháš ani odpočinout." Kouká na mě a starostlivě chytá Ellie za ruku.
"Sophie, Scott za to nemůže. Ani nikdo jinej, byla to prostě blbá náhoda. A já si odpočinu jen, když bude u mě." Pošeptala a já jsem jí dal pusu do vlasů.
"Ne Ellie. Opravdu by si měla spát a já ti překážím." Usmál jsem se, i když se od ní nechci ani hnout.
"Scotte, nech toho, chci tě u sebe." Pouští ruku její sestry a chytla tu mojí.
"Fajn, ale budu tady. " Sophie se opírá o opěradlo židle a sleduje nás.
"Spinkej, nikam nepůjdu." Šeptám jí do ucha a hladím jí po zádech.
"Nebolí tě nic, že ne?" Pohladil jsem jí ve vlasech a ona zavřela oči, zakroutila hlavou na náznak, že ne a krásně se usmála.
"To je dobře." Usmál jsem se ní a Ellie se ke mně přitulila.
"Dobrou." Pošeptala mi do hrudníku.
"Dobrou, krásko moje." Stiskl jsem ji a přikryl ji další dekou.
Po chvilce, co Ellie usnula jsem zvedl hlavu na Soph - spí na židli se zakloněnou hlavou. Opatrně jsem vstal a položil jsem jí na postel u okna. Sundal jsem jí boty a přikryl jí dekou, která tam leží, ona se jen otáčí na bok a spí dál.
Nedivím se jí - jen chrání svojí mladší ségru. Asi bych vyváděl ještě víc, kdyby byla moje sestra v nemocnici, a její kluk byl u toho, co se jí stalo. Sice je Lex starší, ale stejně je to moje menší ségra.
Alex.
Vzal jsem mobil a vytočil jsem její číslo. Koukl jsem na Ellie, která v klidu spí. Vydal jsem na chodbu a čekám, než přijme hovor. Sice je noc, ale tohle do rána nepočká.
"Lexie já se moc omlouvám, ale pochop to. Mám holku a asi určitě jsem se do ní zamiloval. A vím, že ona to vidí stejně. Nechci si kvůli tomu zničit vztah s tebou sestřičko." Řekl jsem hned, co jsem si byl vědom, že hovor přijala.
"Mmmm Scotte, nemohlo to počkat do rána?" Zakňučela ospale.
"Nemohlo."
"Kde jsi prosimtě? Doma nespíš." Zeptala se starostlivě.
"U Ellie. Teda teď v nemocnici ale jinak u ní."
"V Nemocnici?! Co se stalo??" Skoro vykřikla vyděšeně.
"Lexie v pořádku, Ellie měla otravu jídlem."
"A je už v pohodě? Panebože." Řekla vystrašeně.
Možná proto, aby mě potěšila, že se o ní bojí, ale to nevadí. Povedlo se jí to.
"Ano, je. A půjdu zase za ní, ano? Zítra ti zavolám, pa." Usmál jsem se.
"Dobrou bráško, pozdravuj Ellie." Zavěsila a já jsem se vrátil do pokoje.
Lehl jsem si k Ellie a ta se ke mně ze spaní přitulila.
"Ty moje krásná princezno." Začal jsem se usmívat a dávám jí pusu na čelo.
"Nikomu tě nedám." Pošeptal jsem.
***
"Scottie." Zakňučela Ellie a já se probudil.
"Mmmm copak?" Řekl jsem ranním chraplákem a ona se zasmála.
"Moc chrápeš!" Pořád se směje.
"Promiň, krásko." Zamračil jsem se a ona mě objala.
"To nevadí, jsi roztomilý. Soph odjela za Scottem a Garem, aby nebyli sami, ale do hodiny se vrátí."
"Tak to máme spoustu času." Kousl jsem Ellie do ramene a ona mě do toho mýho slabounce bouchla.
"Scotte!" sedla si.
"Jak vůbec dopadl zápas??"
"Skvěle. Vyhráli jsme, a trenér mě seřval." Konec věty jsem pošeptal a Ellie mě pohladila po břiše.
"Za co?" Zeptala se zvědavě.
"Nedával jsem pozor a kvůli mně nám dali gól. Timmy mi nechtěl říct, kam si odešla a já vyváděl."
Zakňučela a v rámci jejích mezí mě pevně objala.
"Hlavní je, že jsi v pořádku." Široce jsem se usmál a dal jsem jí pusu.
"A v noci jsem volal Alex. Myslim, že už bude v pohodě - pozdravovala tě."
"Ooooo děkuji." Uculila se.
ČTEŠ
Hockey Love
Teen Fiction"Víš, o kluky se musíš starat. Potřebují péči, lásku a pochopení. Mají tajemství, ale přesto chtějí, aby je někdo miloval a respektoval. Taky mají potřebu někoho chránit a o někoho se starat. Nemůžeš na ně kašlat a myslet si, že ti bude věrný. Nic n...
