Hockey Love

Just Breath

-Ellie-

"Ellie, počkej." Slyším Lex a hned na to mi upravila pár vypadnutých pramínků z drdolu a poupravuje mi svetr.

"Lepší, babička nemá ráda nedokonalosti." Koukla na mě a usmála se. "A proto se nemáš čeho bát." Mrkla na mě a já jsem v šoku.

Přichází spousta zmatečných chvílí a já naprosto nechápu, co se děje. Lex mi pomohla a v poslední hodině pochválila asi stokrát, to nechápu nejvíc.

"Dobrý den slečno Plank, mohu Vám vzít Vaše zavazadlo?" Ptá se mě velice atraktivní mladý klučina, oblečený do přilehlých kalhoty a bílé košile poté, co mi otevřel vchodové dveře.

V tom stresu si ho ani nestíhám pořádně prohlédnout a s úsměvem mu svojí tašku hned podávám.

"Mockrát děkuji." Pokouším se mu co nejupřímněji poděkovat a on se na mě krásně usmívá.

Mojí tašku pokládá opatrně na jednu ze skříněk a pomáhá mi sundat kabát, který věší na ramínko a na věšák.

"Opravdu moc děkuji." Znovu jsem zašeptala.

"Nemáte za co děkovat, slečno." Pořád se na mě usmívá a já se na něj konečně zadívala.

Je perfektně upravený, na pravé ruce má krásné, stříbrné Tommy Hilfiger hodinky s koženým páskem a pod košilí mu na pravém rameni prosvítá jakési tetování. Vypadá trochu starší, než sem já. Může mu být stejně, jako Scottovi. Mimochodem, kde ten vlastně je?!

Lex je tu se mnou a zrovna se zouvá. Sedám si vedle ní a mám v úmyslu se taky zout, a přitom se rozhlížím, jestli ho někde neuvidím. Už teď vidím další dvě služebné? Jestli je tak můžu nazvat.

"Parkuje si auto do garáže. Tady na to jsou lidi, ale jeho auto nikomu nesvěří, kromě dědy." Prohodila Lex, jakoby mi četla myšlenky.

"Ahoj Oli." Směje se Lex na toho krásného klučinu a objímá ho.

Z ničeho nic se Scott vynořil z druhé strany místnosti ze dveří už v bačkorách a já na něj zmateně koukla.

"Jen pojď." Zasmál se a podává mi ruku.

Zvedám se k němu a už mám za koberečkem před dveřmi připravené papuče, které si hned nazouvám.

"Ten hezký klučina je moc miloučký a věděl moje jméno." Šeptám Scottovi a on mi dává ruku na záda, zatímco jdeme dál po místnosti.

"Hezounek, miloučkej. To víš, že ví tvoje jméno. A asi mu nedochází, že jsi tady a všude jinde se mnou a jen moje. Neboj, já mu to vysvětlím, tady jsem doma já." Trochu se uchechtl a to poslední spíš zašeptal a já se na něj podívala.

"Scotte!" Nepřestává mě udivovat.

"Tady žádný Scotte, princezno. Budeš poslouchat." Zašeptal mi do ucha a chytá mě za zadek. "Jak už jsem říkal, tady jsem doma já." Dává mi pusu za ucho.

"Teď tohleto na mě zkoušíš, u tvojí babičky?!" Zasmála sem se a on mi zadek stiskl.

"Konečně jsem se tě dočkala." Slyším příjemný hlas Scottovi babičky a vidím ji, jak jde ze schodů. Má na sobě saténovou košili a kalhoty stejné barvy - tuším, že pyžamo?

"Omlouvám se za to pyžamo, ale už myslela jsem, že přijedete později, a tudíž, že se uvidíme až ráno." Objímá Scotta a ten jí dává pusu.

Uklidni se, klid, klid, klid. Je to jen babička to zvládneš. Musíš.

Scott jakoby mou nervozitu vycítil a znovu mi položil ruku na záda a hladí mě po nich.