-Scott-
Večer jsme do baru nešli protože trenér řekl že by bylo lepší, aby jsme oslavovali až po dnešním zápase. Už jsme se rozbruslili a jen čekáme, než nás trenér vypustí ven z šatny.
"Tak si hlavně moc neubližte a vyhrajte to." Usmála se na nás - spíš na Timmyho, Leticia a pak odešla z šatny.
Je to naše kamarádka, ale nechápu to. Chodí s Taylorem ať už je jakej je. Ona se s nim může rozejít, ale ještě to neudělala. Možná jo, co já vím. Ale Timmy chodí s Chelsea. Ano nemám jí rád, ale kvůli němu jí respektuji.
Celkově z dnešního dne nemám moc dobrou náladu. Kvůli Jayimymu jsme se s Ellie moc nepohodli a navíc mi přijde, že na mě kluci jaksi kašlou. Zvedl jsem obličej a rozhlídl jsem se po šatně. Všichni se zvedli a společně s trenérem se smějou.
Neni to zvláštní? Kluci se příjmení jako zvířata, nebo někdo Morgan a Jameson, máme tu malý i obrovský lidi. Ale pořád jsme team. Když si někdo něco začne, tak je za to zodpovědnej celej team.
Kdyby jeden z nás věděl, co se dneska stane, tak bychom ani jeden na ten zasranej led nešli.
***
Asi takhle. Znáte ty svině, co někoho zmanipulujou, aby ostatním ubližovali a nastavili za to svůj krk?
Ten kluk. Pamatuju si jeho obličej a číslo, a to už nikdy nezapomenu. Jizva nad okem, vysokej, číslo 90. Schválně a hodně silně praštil Lucase do holeně, čímž mu zlomil nohu. I slepej by viděl, že to bylo schválně. Tomu klukovi je to ukradený, ještě se chtěl prát.
Ale kurva co Luke? Je to jeden z nejlepších útočníků. Dobře, je to děvkař, ale co? Hokej umí a je to náš dost blízkej kamarád.
Každopádně teď celej team sedí po celé chodbě před pokojem, kde Luke spí. Vlastně nás za nim ani neměli pustit, ale co uděláte, když na vás 20 kluků tlačí? Do pokoje bysme se všichni nevešli, tak čekáme tady. Měl otřes mozku, protože mu ten idiot dal párkrát do hlavy, zlomenej bérec a minimálně měsíc si nezahraje hokej. Minimálně měsíc? Co kecám, to bude trvat o hodně déle. Vůbec netušim, jak to zvládne, vlastně nikdo z nás to neví.
Koukl jsem na Timmyho, kterej sedí na zemi naproti mě a něco dělá na mobilu. "Já ho zabiju. Zbiju toho kreténa." Zašeptal nasraně a koukl na mě.
"Neboj pomůžu ti." Přikývl jsem.
"Jste sice velký a silný kluci, ale nikoho mlátit nebudete. Ještě byste z toho mohli mít problém." Zamumlala Ellie, která mi spí na hrudníku. Timmy nesouhlasně zakňučel a já mu poslal zprávu.
S. Chemberlein: Neboj, stejně toho zmrda zbijem.💥👊
Protože je asi jedenáct večer, tak všichni po sice nedohranym, ale náročnym zápase spí. Políbil jsem Ellie do vlasů, pomalu a hlavně opatrně, abych jí nevzbudil, jsem si sundal mikinu a přikryl jsem s ní horní polovinu těla týhle neskutečně krásný, roztomilý a hlavně jen mojí holky.
Stejně to pořád nedokážu pochopit. Žádná holka o mě neprojevila zájem, teda, vždycky jsem si ze začátku myslel že jo, ale pak z každý vypadlo, že chtějí být kamarádky, líbí se jim někdo jinej, nejsem jejich typ, a podobný sračky. A najednou se objevila Ellie. Je to ta nejkrásnější holka, kterou jsem kdy viděl, a určitě by jí to slušelo víc vedle Jaie, Toma, Timmyho, vlastně kohokoliv jinýho.
Jsem vážně debil, máš být šťastnej, a ne o tom pořád pochybovat.
Zatřásl jsem hlavou ve snaze, že moje negativní myšlenky vymění ty pozitivní, ale místo toho jsem začal znova přemýšlet o tom debilovi s číslem 90, kterej srazil Lukea. Jsem tak nasranej, že bych se klidně vysral na všechnu disciplínu, kterou nás celej život učili trenéři, odchytl bych si ho a zmlátil ho, jak malýho a nevychovanýho haranta.
Opatrně jsem položil Ellie na místo vedle Timmyho a položil jsem jí hlavu na jeho hrudník. Následně jsem potichu bez klepání a bez povšimnutí kohokoliv z personálu vstoupil k Lukeovi na pokoj.
"Mmmmm." Uslyšel jsem tichý zabručení a nemocniční peřina, pod kterou spí, se hýbe.
"Lucasi." Sedl jsem si na malou židli vedle nemocniční postele.
"C-co se-stalo?" Luke mluví hodně pomalu a tiše, sotva mu jde rozumět.
"Nějakej idiot tě na zápase sejmul, máš otřes mozku a zlomenou nohu."
"J-jo no jo. Vyhráli jsme?" Sleduje mě. Je docela vtipný, že tu leží napíchlej na pípající přístroje a má v sobě asi tři druhy prášků na bolest a zajímá ho jen to, jestli jsme vyhráli.
"Ne. Bez tebe jsme nechtěli hrát, takže se zápas nedohrál." Usmál jsem se a Lucas ze sebe vydal zvuk podobný smíchu.
"Vždyť mě k výhře nepotřebujete." Zašklebil se a kdyby nebyl tak pomlácenej, tak bych ho praštil do ramene.
"Ale potřebujeme, a všichni jsme byli tak naštvaný na toho hajzla co ti to udělal, že by to asi nepřežil." Chvíli jsem čekal, jestli ještě něco řekne, ale byl tak moc vyčerpanej a ospalej, že hned usnul. Nepozorovaně jsem se vyplížil z jeho pokoje a stoupám si před ty dva. Svůj pohled jsem přesměroval na Ellie a Timmyho a sám pro sebe jsem zavrčel.
Timmy objímá Ellie kolem boků. Jo, sice spí a neví o tom, ale nebude na ní sahat ani můj nejlepší kámoš. Blbečku hlavně, že si jí k němu dal ty.
Lepší, aby měla pohodlí a byla u Timma, než aby na ní sahal a dotýkal se jí někdo jinej. Sice se často s Timmem hádáme, ale jemu věřím ze všech opravdu nejvíc. Nikdy bysme se nepodrazili. Nikdy.
Sedl jsem si na stejný místo jako před tim, a svojí princeznu jsem si položil na sebe. Narovnal jsem svou mikinu, která na ní volně leží. "Spi miláčku." Pošeptala v polospánku a dala mi ruku na rameno. I ze spánku by se o mě starala. Druhou rukou jí držím, aby nespadla z mýho těla, a jen koukám okolo sebe na kluky, protože už asi neusnu.
ČTEŠ
Hockey Love
Teen Fiction"Víš, o kluky se musíš starat. Potřebují péči, lásku a pochopení. Mají tajemství, ale přesto chtějí, aby je někdo miloval a respektoval. Taky mají potřebu někoho chránit a o někoho se starat. Nemůžeš na ně kašlat a myslet si, že ti bude věrný. Nic n...
