-Timmy-
"Timmy!" Zakřičel za mnou mně moc známej hlas.
Otočil jsem na něj hlavu, že slyším. Po každém tréninku běháme po chodbě arény dokola. Scott říkal, že prý se fotbalistou nestane, takže většinou sedí a povzbuzuje nás, ale tentokrát jel domů.
"Chels přijede?" Ptá se mě Taylor.
"Ne, čeká doma. Nebylo jí dobře." Utírám si čelo do trička s logem našeho hokejovýho klubu.
"A Tish?" Ptám se.
"Za chvíli přijde."
Ještě asi dvacet minut jsme běhali, zbytek kluků mezitím odešel, tak jsem se Tayovi nabídl, že s nim počkám na jeho přítelkyni. Asi pět minut po tom, co jsme si sedli se na chodbě objevila Tisha.
"Ahoj." Upocenej jsem jí objal a ona mě taky pozdravila.
Taylor si šel do šaten pro věci a nabídl se, že mi je taky vezme. Tak jsem souhlasil a on odešel.
"Všechno dobrý?" Zeptal jsem se Tish, když si sedla ke mně na horní schody v jednom ze sektorů.
"Já jo, ale co Chelsea?" Zeptala se a já jsem jen zavrtěl hlavou.
"Co proti ní všichni máte?" Sleduju, jak se zmrzlá voda, ohraničená kusem plastu a plexiskla, leskne.
"Nic! Timme nic! Jen prostě, jak vám to jde?"
"Proč se staráš o mě? Spíš mi řekni, jestli už to máte mezi sebou lepší." Koukl jsem jí na polovinu tváře, kterou je ke mně otočená.
Mírně přikývla a já jsem jí dal ruku okolo ramenou.
"Řekneš mi, pokud ti znova něco udělá. Žádný odmlouvání. Mně, anebo Stenovi, jasný?" Pohladil jsem jí po rameni.
Scottovi říkám normálně, anebo Stene. Nevadí mu to, a ani vlastně nevim, jak jsme to vymysleli.
Znovu nepřítomně přikývla.
"Tak jdeme, zlato?" Objevil se za námi Tay a oba dva jsme se zvedli.
Všichni tři jsme se vydali před arénu, kde oni dva nasedli do bílýho Range Rovera.
"Kdy si pořídíš svoje auto?" Dloubl jsem si a on protočil očima.
"Chceš vzít domu?" Opřel se o opěradlo na ruku, když stáhl okénko dolů.
"Nene, projdu se." Poupravil jsem si popruh od tašky, ve který mám brusle a bundu, kterou bych měl mít na sobě.
"Tak jo, čau. Uvidíme se zítra?" Nastartoval a jednou rukou chytil volant.
"Jojo." Přikývl jsem a odcházím směrem k našemu mini domku.
-Ellie-
"Jak mě můžes opustit?!" Rozčíleně se koukám na svojí sestru.
"Musim do práce a přeci odjíždím až za tři dny!" Dodala povzbudivě.
"No, to je super." Protáčím očima a lehám si do svojí postele.
"Zlatíčko notak." Zakňučela a lehá si ke mě.
Neodpověděla jsem jí a ona mě zezadu objala.
"Dobře, takže změníme téma."
Opovaž se zeptat na toho kluka!
"Ty ho snad znáš?" Podezíravě se mě zeptala a já jsem zavřela oči.
"Dobrou." Odsekla jsem.
"A už jste se aspoň někdy viděli?" Znovu se mě zeptala, ale já už jí ignoruji.
"Spi!" Zavrčela jsem.
"Takže ještě né, jo?" Zasmála se a já jí loktem dloubla do břicha.
Ještě chvilku mě terorizovala a pak jsme obě dvě usnuli v mojí posteli.
ČTEŠ
Hockey Love
Teen Fiction"Víš, o kluky se musíš starat. Potřebují péči, lásku a pochopení. Mají tajemství, ale přesto chtějí, aby je někdo miloval a respektoval. Taky mají potřebu někoho chránit a o někoho se starat. Nemůžeš na ně kašlat a myslet si, že ti bude věrný. Nic n...
