Hockey Love

Party? Party!

-Ellie-

Včera jsem se dozvěděla docela dost zajímavých věcí, které mě taky hodně překvapily.

Leticie se nějak nepohodla s Thomasem, který hraje se Scottem v týmu, a údajně jí prý strčil ze schodů.

Je mi Tish líto, ale vždycky to má dvě strany a kdo ví, co se předtím stalo. Sice jsem o Thomasovi slyšela, že je to trochu agresor, ale jen oni dva ví, co se doopravdy stalo.

Dneska mají kluci zápas a i přes to, že jsme se se Scottem trochu dohadovali - že by ještě hrát neměl, tak šel. Sice s námi o víkendu hrál, ale jít do toho naplno, jako v zápase, je úplně něco jiného.

Od toho incidentu, co se stal u nás doma, se mi "překvapivě" nikdo neozval. Ale co čekám, je to teprve včera. Ano, nikdo, takže ani Soph. Vlastně jsem ani nedoufala, že by se někdo ozval. Bohužel.

Zrovna teď stojím ve frontě v kavárně, abych Scottovi koupila něco dobrého, a pojedu za ním na poslední trénink před večerním zápasem. Ano i přes to, že nesouhlasím s tím, aby tam byl.

Vím, že bych se o něj měla přestat strachovat, ale teď se opravdu zranil.

"Tak, teď, když můžeme být zase kamarádky, tak by bylo fajn, kdybys dneska večer na chvíli dorazila!" Z ničeho nic se zjevila Chelsea a objímá mě okolo ramen.

Docela mě to překvapilo, třeba žádné "Ahoj"?

Neviděla jsem jí hodně dlouho a ona se mi ani neozvala, co po mně najednou chce?

Jako vážně čeká, že se s ní budu bavit, když vstoupila mezi mojí sestru a Timma? Vážně?

"Radila bych ti, abys přišla." Skoro mi zašeptala do ucha, ale pak na mě "nevinně" mrkla.

Co to ksakru je?

"Tak dneska v osm u nás, teda u Timma." Zachichotala se a odchází z kavárny. Co to bylo?

I když cesta trvala jen 13 minut, tak jsem nad tím celou dobu přemýšlela. Po příjezdu k aréně parkuji auto a vcházím dovnitř, kdy si jdu sednout rovnou do jednoho ze sektorů, abych mohla na kluky koukat. Všichni jsou do tréninku tak zabraní, že si mě ani jeden z nich nevšiml.

Scottovi to moc nejde a vypadá, že ho to docela bolí. Několikrát si zanadával ale vidím na něm, že se snaží že všech sil.

Asi bych měla vyšilovat a něco říct, ale na druhou stranu je lepší, když budu v klidu a nebudu mu dělat scény.

Sedím tu zhruba další hodinku, mezitím jsem si stihla projet telefon a popřemýšlet, co se asi večer bude dít, a jestli vůbec stojí za to - za Chelsea a dalšími jít. A hlavně popřemýšlet nad tím, co mi včera říkal Scott s tím krasobruslením.

"Co, kdyby sis dal přestávku?" Volám na Scotta, který je na ledě už sám, protože kluci šli nejspíš běhat.

"To není nic pro mě." Otáčí se na mě ten hezoun. Přes střídačku přelézám plexisklo a opírám se o mantinel.

"Nestačilo to dneska už? Nemusíš se před zápasem oddělat." Lokty se opírám a Scott přijíždí ke mně.

"Jak dlouho tu jsi?" Už je jen kousek ode mě. Místo helmy má čepici, je bez rukavic, má tepláky a k tomu obyčejnou mikinu, obličej má celý rudý a je udýchaný.

"Jen chvíli." Bedlivě ho sleduji.

"Teď bude chvilka času před zápasem, tak skočíme něco vyřešit, nebo spíš skočíš - jak budeš chtít." Říká mi Scott a já se zasmála.