never stop running | tmr ✔

Kapitola 4. | Ještě pět minut

Spokojeně oddechuju když najednou ucítím že se někdo dotkne mého nosu a zřejmě po mě chce abych vstala.

„Tessie vstávej" řekne sladký medový hlas mé jméno, i když bych se ráda podívala na jeho roztomiloučký ksichtík tak jsem na to moc unavená. Proto zůstávám v polospánku.

„Mhm" vyjde ze mě jenom unavené zamručení , jeho ruka pohladí mojí tvář. Mnou projede elektrická energie ale i tak jsem furt strašně unavená.

„Ještě pět minut" řeknu unaveně a otočím se na druhý bok.

„Fajn tak když to nejde po dobrym půjde to po zlym" řekne Newt už snad z posledních sil.

Už neslyším že by něco říkal a ani necítím jeho přítomnost. Asi už se na mě vykašlal tak alespoň můžu v klidu zase spát.

Po chvíli ucítím že někdo hýbe se síti avšak mě to moc nevadí protože mě to krásně kolíbá.

Než se naděju tak se síť převrátí a já spadnu přímo na tvrdou zem , která mě dostatečně probere.

Narazila jsem si zadek a to hodně, rychlostí blesku otevřu oči abych zjistila kdo si dovolil mě probudit.

„Kterej frasáckej ksicht mě vzbudil!" okřiknu Newta a nově stojícího Minha.

Oba dva sebe podívají a vyprsknou smíchy. Nechápu proč možná z toho důvodu že právě sedím připláclá na zemi.

„Já ale byl to Newtův nápad" řekne stále pobaveně Minho, já oba spražím vražedným pohledem.

„Minho mám pocit že jsme v ní probudili ďábla" vyhrkne Newt s pohledem upřeným na mě.

„No co? Když nechceš vstávat tak to jinak nejde čónko" řekne zase Minho „A teď zvedni ten tvůj frasně krásnej zadek a do práce!".

„Kvůli tobě jsem si ten můj frasnej zadek narazila" řeknu uraženě s nafouklými tvářemi.

„Alespoň si budeš pamatovat že máš vstávat bublino" pronese Minho než stihne zmizet.

Newt se na mě ještě ušklíbne a pak ke mě natáhne ruku aby mi pomohl se zvednout. Já jí příjmu a s jeho velkou sílou mě ihned vytáhne na nohy, mě v obličeji se objeví bolestná grimasa z naraženého zadku.

„Mimochodem jak se ti spalo v mé síti?" zeptá se Newt se sarkasmem v hlase, já se na něj nechápavě podívám.

„T-t-to nebyla moje síť?" vykoktám ze sebe. Newt pobaveně zavrtí hlavou.

„Ne to byla moje, včera ses tak opila že jsi sem sotva trefila a když jsem viděl že už spíš tak jsem tě nechtěl budit" řekne a já radši jenom kývnu hlavou, nemám k tomu radši co říct.

„A kde si jako spal ty? Doufám že né kvůli mě na zemi" řeknu trochu zděšeně, je sice hezké že mě nechal spát ale kdyby kvůli mě spal na zemi...

Newt jen pobaveně zavrtí hlavou „Ve tvojí, ta je hnedka vedle mojí princezno"

Já se podívám a má pravdu počkat!? Jak mi to právě řekl? To bylo tak sladký!

„Tak a teď pojď musíš si vyzkoušet všechny práce ale nejdřív snídaně" řekne Newt a tím mě vytrhne z přemýšlení, jen kývnu ale ještě se zarazím.

„Ty Newte?"

„Ano?"

„Jsou tady sprchy? Potřebuju se nutně osprchovat".

„Jo málem bych zapoměl, pojď zavedu tě tam" pokyne a vydá se někam úplně dozadu, samozřejmě já jakožto Newtův ocásek jdu za ním.

Dojdeme někam úplně dozadu Placu do něčeho co má připomínat koupelnu, spíš je to chatrč kde se nachází zrcadlo a něco jako sprcha.