never stop running | tmr ✔

kapitola 15. | Bylo líp

Pohled Tess

Do místnosti vešel Newt, bála jsem se co mi řekne a taky toho co se mnou hodlají udělat když jsem uštknutá.

Dojde rychlím krokem ke mě a udělá věc co bych vůbec nečekala že po tom všem vůbec udělá.

Pevně mě obejmul a do vlasů mi pošeptal že je rád že jsem v pořádku, čehož si sice vážím ale myslela jsem si že bude furt stejně naštvanej.

Když se odtáhne tak se ho zeptám na otázku na kterou ani nevím jestli chci znát odpověď, ale potřebuju jí vědět.

„Vyženete mě?” Newt se mi nejdřív zadívá do očí a v Chuckovi je vidět strach.

„Ne, za čtyři dny mají přijít zásoby a jestli v nich bude něco co ti pomůže tak tady zůstaneš. Pokud ne tak nezbývá jiná možnost” odmlčí si a sedne si vedle mě na postel, hlavu si založí do dlaní.

Chuck mezitím zmizel někam do Placu, tak tohle asi znamená že určitě umřu protože co by bylo v zásobách aby mi to pomohlo?

„Budeš muset být ale zavřená v díře, mohla bys nám totiž ublížit” podívá se na mě a v jeho očích je vidět smutek, obavy a čistý strach.

„Co se se mnou stane?” Newt na sucho polkne.

„Proměníš se a budou se ti vracet vzpomínky, není to příjemná věc ale nebudeš to ty” odmlčí si a mě se nahrnou slzy do očí.

„Já vám nechci ublížit, radši mě zabijte rovnou abych tohle nedělala” založím si hlavu do dlaní.

„Tohle neuděláme, chceme ti dát šanci žít” vtáhne mě do objetí a mě se tak uleví.

„Proč jsi na mě tak hodný? Vždyť jsem ti ublížila?” vydám ze sebe během vzlykání.

„Uvědomil jsem si že si to udělat nechtěla a navíc ses mi omluvila, jenže tvoje slova jsem si uvědomil pozdě. Odpustil jsem ti ale nikdy si neodpustím co se ti kvůli mě stalo” stiskne mě ještě víc.

„Taky ti odpouštím, nestalo se to kvůli tobě mužů si za to sama. Ale už nikdy nechci do Labyrintu strašně jsem se tam bála”začnu vzlykat ještě víc při vzpomínce na Labyrint a rmuta který mě přišpendlil.

„Neboj se, už tam nemusíš” hladil mě po zádech a druhou rukou po vlasech, uklidňovalo mě to ale vzpomínky na Labyrintu byli silnější.

„B-byla jsem tak úplně s-s-sama, nenávidím to tam” začnu vzlykat ještě víc že se nemůžu pomalu ani nadechnout.

„Ššš jsem tady” přitiskl mě ještě víc k sobě a nepřestával mě hladit.

Takhle to pokračovalo ještě pár desítek minut dokud jsem se dostatečně neuklidnila, pak tam přišli zbylí Placeři co mě chtěli vidět.

Pánvička, Winston, Minho, Ben, Zrt a samozřejmě Chuck. Ráda jsen je viděla a byla jsem i ráda že jsem zpátky.

Pár Placerů mi vynadalo za to že jsem tam bezhlavě vběhla, což měli pravdu ale pak mě vždy uvěznili ve velkém objetí.

„Kluci, já jsem tak ráda že jsem tady s váma” řeknu a nanovo se rozpláču ale tohle jsou slzy štěstí.

Newt s Minhem mě obejmou, přidá se k nim Pánvička a pak i Chuck. Ben, Zrt a Winston se přidají taky.

Tenhle moment si budu pamatovat navždy a takové chvíli v Placu jsem vždycky milovala, přála jsem si aby tahle chvíle nikdy neskončila.

Ale bohužel na marodku vešel Alby, byla bych ráda že ho vidím ale bylo mi jasné co chce říct.

„Je čas, do díry” řekne, Gally a jeden kluk od stavitelů ke mě dojdou a chytnou mě. Na Albyho tváří nebyla poznat jediná emoce.

„Taky tě ráda vidím” řeknu ze vzteku ještě než mě odvedou úplně pryč.

Doslova mě hodí do díry kde jsem ještě nebyla a zamknou za mnou dveře, Gallyho obličej byl taky bez emoce a za celou dobu ani nepromluvil.

Byla už tma, nikdo v okolí nebyl a mě nezbylo nic jiného než si lehnout na tvrdou zem a pokusit se usnout.

Byla jsem docela unavená z toho všeho i když jsem dneska celý den spala, tak mě ty všechny informace unavili.

Den jedna

Ráno jsem se probudila ze záchvatu kašle, málem jsem nemohla popadnout dech ale nakonec jsem to rozdýchala.

Asi to jsou příznaky uštknutí.

„Všechno v pohodě čónko?” uslyším něco hlas nad dírou kde se nacházím. Podívám se nahoru a zjistím že je to Minhův ksicht.

„V rámci možností” uchechtnu se a on se mnou, pak vstane a oznámí mi že musí už do Labyrintu.

Super! Takže jsem se probudila brzo ráno, tak to je fakt výhra.

Asi hodinu sedím jenom na místě a čumím do země, není tady co dělat. Jak tady mám vydržet několik dní ještě s uštknutím když se nudím už teďka?

Najednou uslyším něčí kroky, zvednu pohled na dveře a spatřím tam Pánvička který v ruce drží něco k jídlu.

„Snídaně” usměje se a já na něj taky, jsem ráda že na mě nezapomněl.

Během toho co jím si povídáme a já na chvilku zapomenu na to co se vůbec děje.

Párkrát jsem během naší konverzace zakašlala a on na mě hodil starostliví pohled, ale sám věděl co za to může.

Když odešel tak jsem tam dlouho chvíli strávila zase sama, až do oběda kdy mi přinesl zase jídlo a pak jsem byla zase sama.

Ztěžka se mi dýchalo ale zatím se to dalo vydržet, akorát mi chyběl kontakt s lidmi strašně jsem se tady nudila.

K večeru za mnou někde přišel, myslela jsem si že je to zase Pánvička a přinesl mi večeři na kterou jsem vůbec neměla chuť.

„To jídlo tam nech Pánvi, teď nemám hlad” řeknu v leže, jsem trochu unavená takže mám chuť jenom spát.

„To jsem já Tessie” řekne medový hlas a mě nadskočí srdce.

„Newtie?” vydám se ze sebe a rychlostí světla se vyhoupnu do sedu, uvidíme jeho obličej na kterém má smutný úsměv a já se bolestivě usměju.

„Jak je ti?” v jeho hlase je slyšet starost, nedivím se mu kdyby tady byl místo mě taky bych se o něj bála.

„Bylo líp” pípnu a zakoukám se mu do očí.

„Vydržíš to ještě? Za pár dní přijedou zásoby a uvidíme jak to bude” řekne sklesle a já na něj jenom kývnu, chvíli si tam povídáme a smějeme se.

„Měla by si jít spát Tessie, ať to máš rychle za sebou” řekne a lehce se usměje.

„Dobře dobrou Newtie” řeknu a lehnu si tak jak jsem ležela celý den.

„Dobrou princezno” při tomhle oslovení mi zase nadskočí srdce, miluju když mi tak říká.

Zanedlouho propadnu do říše snů, nebo spíš možná vzpomínek.

tak další kapitola na světě! chci jenom podotknout že jsem k narozkám dostala kód horečky! strašně se těším až si tu knížku přečtu 😻 každopádně teďka čtu labyrint útěk a za chvíli mám přečtený první díl! ale knížku mám skoro dopsanou jelikož bych to jinak asi fakt nestíhala hehe :D takže se mi to nebude plést s filmem takže good.

no nic tyhle sračky co sem píšu stejně nikoho nezajímají takže serus a mějte pěkný den <3