never stop running | tmr ✔

Kapitola 26. | Rmutové na Place

Pak se vydáme k branám jelikož už se běžci vrátili.

„Tak co?” zeptám se celá nedočkavá.

„Ten kus rmuta nás zavedl do jejich hnízda” řekne během chůze Thomas.

„Chcete říct že jste našli hnízdo rmutů?” zeptá se ho vykuleně Chuck.

„Může tam být cesta ven” tím se všichni zastavíme, že by konečně našel cestu ven? Já věděla že nás dostane ven!

„A nebo taky několik dalších rmutů” pronese vyloženě nasraný Gally, o co mu zase sakra jde? Myslela jsem že se taky chce dostat z tohohle frasnýho místa.

„O co ti jde?” zeptá se ho naštvaně Thomas a otočí se na něj.

„O co mi jde? Asi i to že nás můžeš ohrozit” tím Thomase dostatečně naštve.

„A co si udělal ty hm? Já možná našel cestu ven!” zařve na něj a Galllyho obočí vypadá že vyletí do vzduchu.

„Tak hele bažo, jsi tu tři dny já jsem tu tři roky-” vložím se do toho tentokrát já a nenechám ho domluvit.

„Správně jsi tu tři roky a pořád tu jsi!” zařvu na něj, ještě bysme se takhle mohli hádat ale přerušila nás příchozí Teresa.

„Hej jde o Albyho! Probudil se” s tímhle se já, Thomas, Minho a Newt vydáme za Teresou na marodku.

Alby tam sedí a ani nedutá, ani nereaguje když na něj Newt mluví. Tak se k němu dostane Alby.

„Hej Alby možná jsme našli cestu ven” prohodí Thomas a on se na něj konečně podívá.

„Viděl jsem tě Thomasi, byl jsi jejich oblíbenec. Stejně jako Tessa, oba jsem vás viděl. Proč jste sem chodili?” tohle mě zarazí, o čem to zatraceně mluví.

„Alby o čem to mlu-” nestihnu to doříct protože se venku ozve křik, všichni si vyměníme pohledy a rychlostí blesku vyběhneme ven.

Už je tma a vidíme všechny Placery jak všemožně běhají a vypadají neklidně.

„Winstone co se děje?” zeptá se Thomas nově příchozího Winstona.

„Brány se nezavírají” v nás všech hrkne a okamžitě se rozběhneme k západní bráně.

Když tam doběhneme tak zjistíme že se brány opravdu nezavřeli, chvíli na ně tak nechápavě čumíme jako bysme se z nich snažili vyčíst proč se nezavřeli.

Najednou se začne otevírat jižní brána , všichni nadskočíme a zacpeme si uši. Pak se otevře i severní i východní. Všichni čekáme co se bude dít dál.

****

Už je to docela dlouho co tu rmuti jsou, zabili několik Placerů a skoro všichni jsme teď schovaní na marodce a čekáme až odejdou.

Teď stojím skrčená v rohu marodky společně s Chuckem a Newtem, Newt mě drží za ruku a já svírám Chucka v náručí že se divím že jsem ho neumačkala.

„Bojím se” řekne rozklepaným hlasem, je to ještě dítě je to jasné.

„To je v pohodě, jestli se nebojíš tak nejsi člověk” řeknu a on vypadá klidněji, mám strach že se mu něco stane.

Najednou střechu marodky prorazí jeden z rmutů, všichni se rozběhneme pro něco čím se můžeme bránit.

„Tess!” zařve na mě Chuck, já se rychle ohlídnu odkud se ozval a uvidím že ho rmut skoro dostal.