never stop running | tmr ✔

Kapitola 20. | Vyhnání

„Chucku neříkej mi že jsi na straně Minha!” okřiknu Chucka.

„Nejsem ani na jedné straně, těstoviny jsou prostě lepší!” řekne mi a já si povzdechnu.

„Vidíš Tess alespoň někde se mnou souhlasí” řekne Minho a hrdě Chucka obejme kolem ramen, Chuck se tváří dost znechuceně.

Takhle už se tady zase hádáme téměř půl hodiny, Pánvička nás raději přestal poslouchat.

Pak do místnosti vejde Newt s Thomasem, já a Minho na sebe stěkáme jako psy a občas se do toho zapojí i protestující Chuck.

„Staré časy jsou zpátky” řekne vysmátý Pánvička ke klukům, oba se tomu musí zasmát.

„A o čem se ti dva vůbec hádají?” zeptá se Newta který se snaží nebrečet smíchy.

„Hádají se o tom jestli jsou lepší špagety nebo těstoviny” Thomas se tomu zasměje ještě víc a vloží se do naší konverzace.

„Thomasi konečně! Řekni tvojí sestřičce že těstoviny jsou stokrát lepší než špagety” vyhrkne Minho a tím ukončí naší debatu.

„Mile rád souhlasím s mojí sestřičkou, špagety jsou lepší” obejme mě kolem ramen a já se hrdě usměju.

„Výborně Tome, je vidět že jsme stejná krev” Minho se naštve a obejme Chucka kolem ramen aby dokázal že v tom není sám.

„Newte že jsou lepší špagety?” křiknu na něj, on místo odpovědi přijde ke mě ruku si opře o mojí hlavu. Ten pocit když jste malý skřet a ostatní se o vás můžou jakkoliv opírat.

„To je snad Placerské spiknutí , toto si nenechám líbit už ani vteřinu. Opouštím jídelnu a jdu se věnovat lepším věcem” Minho odejde jak řekl a my ostatní propukneme v záchvat smíchu.

****

Pracujeme s Newtem a Thomasem v zahradách, musí si zkusit práce co tu jsou jako každý nováček.

„Zkoušeli jste už vylézt na ty zdi?” zeptá se na další návrh jak se odsud dostat.

„Jasně, ten břečťan nevede až nahoru” odpovím jednoduše zatím co sbírám rajčata.

„A zkoušeli jste nastoupit zpátky do té klece?” oba a Newtem si jenom povzdychneme, takhle zvědaví snad ještě žádný bažant nebyl.

„Klec neodjede když v ní někdo je” odpoví jednoduše Newt.

„A co třeba-” Newt ho nenechá domluvit.

„Tak hele jsme tu už tři roky”

„Cokoliv tě ještě napadne my už zkoušeli guty?” doplním Newta, Thomas vypadá zařazeně - jako vždycky.

„Buď radši užitečný a přines nám hnojivo” pokyne mu Zrt a hodí po něm kbelík, my se zasmějeme a Thomas uraženě s kbelíkem v ruce odejde do krchálku.

„Achjo ten má otázek na tři zadky, už mě z toho bolí hlava” povzdechnu si a chytím se za hlavu.

„Stejná krev se pozná” uchechtne se Newt, já po něm hodím vražedný pohled.

„Hele tak takhle jsem se furt neptala” hraju uraženou ale on se tomu ještě víc směje.

„To teda jo, hned v kleci to bylo několik otázek” zasměje se s ním i Zrt, já se po chvíli nad tím taky usměju.

„No nechci vidět vás dva , jak to mohlo vypadat když jste poprvé přijeli” oba se zarazí a dál už nic neříkají - teď jsem je dostala.

Chvíli pracujeme a najednou se z krchálku ořve vyděšený křik. S Newtem se na sebe podíváme a uvidíme kdo to je.

Thomas byl ten co křičel a Ben za ním běžel. Nesedělo mi to proč by po něm Ben šel?

Ani chvíli jsem neváhala a rozběhla se k nim, Ben už ležel na Thomasovi. Ben vypadalo jako já když mě uštkl rmut, z pusy mu šla černá tekutina a byl agresivní.

Je uštknutý!

Když jsem k mim doběhla tak ho Newt praštil lopatou , Ben z Thomase slezl a já se nejdřív podívala na něj.

„Seš cajk?” on kývne a zvedne se, mezitím proběhne Alby a přikáže klukům aby mu vyhrnuli triko.

Já si zacpu pusu a do očí se mi nahrnou slzy, poprvé od té doby co jsem byla uštknutá se mi nahrnuli slzy do očí. Neskutečně mě bolelo vidět jednoho z mých kamarádů takhle, hlavně když vím co s ním udělají.

Ostatní už ho odnesli do díry, stála jsem tam jenom já s Thomasem a Newtem. Newt mě objal okolo ramen a já si položila hlavu na jeho rameno.

„Co s ním udělají?”

****

Na radě se rozhodlo o jednoznačné vyznání Bena, chtěla jsem protestovat ale stejně by to nepomohlo. Je pro nás nebezpečný a mohl by nám ublížit.

Všichni už čekali u brány na nevyhnutelnou věc, já Thomas a Chuck jsme stáli kousek dál.

Minho a jeden další Placer přivedli Bena, zavedli ho do kruhu okolo Placerů k bráně. Minho mu sundal provaz kterým měl svázané ruce a následně odešel k ostatním.

Ben celou dobu prosil ať to nedělají že za to nemůže a že to nechtěl udělat. Bylo mi ho strašně líto a nové slzy se dostávali na povrch, byl tak milý. Tohle si nezasloužil, mohl ještě žít.

„Co mu chtějí udělat?” ty Thomasovi otázku už mi lezou krkem, ani si nevšiml že jsem se rozbrečela protože koukal jenom na Bena.

Chuck mě objal kolem pasu protože dál nedosáhl, jen jsem ho škrabkala ve vlasech a nechala téct slzy po tváří ač jsem nechtěla aby tekly.

Jsem připravená raději odejít abych se na tohle všechno nemusela dívat, otočím se ale zastaví mě Benův hlas.

„Tess, nenech je mi to udělat. Byli jsme kamarádi pamatuješ?” řekne posmutněle, já se zarazím a zůstanu stát na místě. Zatnu zuby a pokusím se zadržet další slzy, stojím tam takhle celou dobu dokud neuslyším že se brány úplně zavřou a nastane hrobové ticho.

„Teď patří Labyrintu, je pro nás nebezpečný” prolomí to ticho Alby, já okamžitě odběhnu pryč někam do krchálku a na volání mého jména nereaguju.

Během běhu po krchálku opustím několik osamělých slz.

Když doběhnu ke zdi se jmény tak k ní opatrně přejdu, lehce prstem projedu na Benově jméně které bude už zítra přeškrtlé.

Na novo se rozbrečím, bouchnu co největší silou do zdi „Zatraceně” zakleju a sjedu po ní dolů kde si prstama vjedu do vlasů a pokračuju v brečení.

Přiběhne za mnou Newt, ihned mě beze slova vtáhne do objetí. Už delší dobou mě neviděl brečet.

Obličej mám zabořený do jeho hrudi, nebráním se hlasitým vzlykům, on mě jen přitahuje víc k sobě a hladí po zádech.

Pak k nám doběhne i Thomas, sice ho nevidím ale jeho výraz je určitě vyděšený.

„Tess” vydechne Thomas a pak už doběhne k nám.

eej další kapča která je úplně o ničem a nejsem s ní absolutně spokojená, ale i tak jí prostě vydám