never stop running | tmr ✔

Kapitola 29. | Nechte mě hádat ZLOSIN je dobrý?

Pomalu začnu otevírat oči, uvidím nad sebou bílí strop. Uvědomím si že jsem vlastně mrtvá, Gally mě zastřelil.

Když si sednu tak ucítím, že mám něco na břiše. Vyhrnu si bílou košili a zjistím že je to obvaz. Přesně tam kde mě Gally střelil.

Na rukou mám hadičky stejné jako v nose, nechápu to. Byla jsem mrtvá co tu dělám? A kde to vůbec jsem?

Do místnosti kde jsem vejde nějaká straší paní s černou pletí a na tváři má úsměv.

„Slečno někdo s vámi chce mluvit” dojde ke mě, odpojí mi všechny hadičky a pomůže mi vstát.

„Oblečte si to, za chvíli za vámi přijdu” ukáže na oblečení co se nachází v rohu místnosti a následně odejde.

V rohu na židli jsou obyčejné černé džíny a černé triko, vezmu ho a následně zabrousím k zrcadlu.

Mám trochu poškrábané tváře, rozcuchané vlasy a taky poškrábané nohy.

Hned jak se obleču tak si prstama trochu učešu vlasy abych vypadala jako člověk. V ten moment tam dojde ta paní a pokyne mi ať jdu za ní.

„Kde to jsem?” zeptám se jí během cesty světlou chodbou, stejné byli i ve ZLOSINu kde jsme byli před tím s Placery.

Úplně bych na mě zapomněla, kde asi jsou? Doufám, že jsou v bezpečí.

„Neboj se v bezpečí daleko od ZLOSINu” usměje se na mě a zatáhne mě do mohutných železných dveří.

Vypadá to tu jako vyslíchací místnost. Je tu jedno velké okno , stůl , na jedné straně je jedna židle a na druhé taky kde už někdo sedí.

Jakmile si muž všimne že někde vešel otočí se a koutky se mu zvednou do úsměvu.

Ten chlap vypadá jako krysa. Má šedé vlasy a na obličeji menší strniště - budu mu říkat krysák.

„Ano ano, Tesso posaď se prosím” nezbyde mi nic jiného než ho poslechnout, jakmile ta paní za sebou zavře dveře začne se věnovat mě.

„Kde to ksakru jsem? A kdo jste vy?” vyprsknu na něj hned to co mám na jazyku, ten chlap se mi vůbec nelíbí - a to nemyslím vzhledově, i když v obličeji je snad nejhnusnější čón kterého jsem viděla.

„Hezky popořadě, jsi v bezpečí před ZLOSINem. A já jsem Janson, můžeš mi říkat pane Jansone. Vedu to tady” řekne s naprostým klidem ale já ho akorát propaluju pohledem.

„Jak znáte mé jméno?” napadne mě hned další otázka.

„Mám to tady v papírech, stejně jako všech ostatních” řekne a já se na něj zadívám snad ještě víc vraždně, myslím že kdyby pohled uměl vraždit tak už je krysák mrtví.

„Všech ostatních?” zopakuju jeho slova a on se zase usměje.

„Ano, jsou tu i tvoji přátelé” řekne a já v sobě cítím alespoň trochu radosti, že jsou v pořádku.

„Můžu je vidět? A jsou v pořádku?” zeptám se s nadějí v hlase.

„Jsou v pořádku a vidět je můžeš ale né dnes” radost ze mě ihned vyprchá.

„Jak jsem se sem dostala?” tohle mě zajímá ze všech nejvíc.

„Řekněme, že pro tebe přiletěl ještě jeden vrtulník, když jsme dostali zprávu že tam někdo živý ještě zůstal” zacukají mu koutky.

„Ale na pokládání otázek tu jsem já” poposedne si „Co si pamatuješ o ZLOSINu?”.

Čekala bych jakoukoli otázku jen né tuhle, proč se na to sakra ptá?

„Že je to gramaticky špatně” odpovím jednoduše a on se nad tím uchechtne.

„Zánik Lidstva : Oddělení Smrtící Izolace Nezletilých” odpoví a ukáže na papír kde je tohle všechno napsané, je tam i moje jméno s fotkou a divným nápisem.

Majetek ZLOSINu : Subject A30 - spojenec

„Co to do frase je?” vypadne ze mě zatím co propaluju papír pohledem.

„Zřejmě si patřila ZLOSINu proto se ptám co si o nich pamatuješ” vydá ze sebe.

„Pamatuju si jenom nějakou paní, myslím že se jmenovala Ava Paigeová. A furt dokola mi říkala "ZLOSIN je dobrý" jinak nic”

„Na čí si straně?” zeptá se vážným tónem a dívá se mi do očí.

„Na mých přátel přece, co je tohle za otázku?” vyjeknu na něj a on se zatváří šokovaně.

„No dobře to je vše co jsem potřeboval a chtěl jsem ti říct že-” nestihne to doříct protože ho nenechám.

„Nechte mě hádat ZLOSIN je dobrý?” propálím ho pohledem a on se zatváří ještě víc šokovaně.
„Bílé chodby, laboratoře, nemocniční lůžka. Stejné jako ZLOSIN nemyslíte?” nadzvednu jedno obočí a on se usměje.

„Jak si na to přišla?”

„Jak jsem už řekla a navíc proč by jste se mě jinak ptal na tyhle otázky, navíc už od prvního pohledu se mi zdáte jako podvodník” vyštěknu na něj, jemu zase cuknou koutky.

„No určitě si to vezmu k srdci, teď je ten správný čas” řekne a vstane.

„Čas na co?” zeptám se nechápavě, v tu chvíli do místnosti vtrhnou doktoři a něco mi píchnou do krku.

„Čas na tohle” Janson aka krysák se ušklíbne a jeho škaredý, nechutný a hnusný ksicht je to poslední co uvidím. Potom už vidím jenom tmu.

takže naše milovaná tess žije 🥳 bože já tak nenávidím krysáka, nejradši bych mu dala pěstí do toho jeho hnusnýho ksichtu, pak na něj flusla , pak ho probodla nožem a následně zakopala někde na sahaře 😾

a hláška "nechte mě hádat, zlosin je dobrý?" je moje fav. a vím, že jí řekl thomas ale koho to sere? :D