never stop running | tmr ✔

Kapitola 36. |Cesta k Pravé ruce

Pomalu jsem začala otevírat oči, sluneční paprsky se mi zarívali do tváří a nad sebou jsem viděla obličej Newta.

„Newte” vyheknu a ihned se mu vrhnu okolo krku, pohladí mě po zádech.

„Hrozně jsme se o vás báli” zašeptá mi do vlasů.

„Jsem tady taky kdyby jste to náhodou nevěděli” uslyším Minha a prokroutím očima, i když to nemůže nikdo vidět.

Vymaním se z Newtova objetí a kouknu se kde se to vůbec nacházím.

Je to budova v ještě celkem dobrém stavu, narozdíl od těch ostatních. Jsou tady všichni, Brenda je už vzhůru. Thomas je ještě v kómatu a ten chlap co byl před vchodem je přivázaný na židly a celý obličej má od krve.

„Vítej zpátky ošklivá čónko” zasměje se Minho a ihned mě přitáhne do objetí.

„Tess” vydá ze sebe Teresa a ihned si padneme do objetí, o všechny jsem se tady hrozně bála, hlavně jsem se bála, že už je nikdy neuvidím.

„Mami!” vykřikne Chuck, ihned ho přitáhnu do objetí. Sice nevím odkdy mi říká "mami" ale nevadí mi to.

„Mami? C-cože? Ale jestli jemu říká tati tak” říká nechápavě Jorge který stojí naproti tomu chlapovi.

„To jsou věci, už takhle mladí se tu množí” vydá ze sebe ten blonďák na židly.

„Můžu ho zabít?” rychlím krokem k němu dojdu ale pár lidí mě ze zadu chytí.

„Ne ještě ho potřebujeme” zadrží mě Jorge a já ucuknu aby mě ostatní pustili.

„A k čemu nám jako je? Jenom nás opil a pak strčil na tu párty kde jsme se složili” vydám ze sebe a pohledem vraždím toho chlapa.

„Řekne nám kde je Pravá ruka, buď po dobrym nebo po zlym” řekne Jorge a jeho pohled směřuje k tomu chlapovi.

„Nehledali jsme čistě náhodou nějakýho Marcuse?”

„On je Marcus” ukáže na něj a ten chlap se divně usměje, spíš až úchylně.

„Ale furt jste nám neřekli proč ti ten prcek říká mami a jemu” ukáže na Newta „tati”.

„Beru je jako rodiče už od té doby co jsme byli v Labyrintu” odpoví mu Chuck, on na to už radši nic neřekne a věnuje se tomu chlapovi.

Mezitím se vzbudí Thomas od kterého se za celou dobu Teresa nehla, samozřejmě se jdu na něj podívat.

„Tome jak je ti?” posadím se vedle něj.

„Fajn” odpoví jednoduše, ihned vstane a začne se rozhlížet po místnosti.

„Vážně mi nebaví ti ubližovat, kde je Pravá ruka Marcusi” řekne Jorge ještě než mu zase pořádně vlepí.

„Počkat, to je Marcus?” ukáže udiveně na něj.

„Ten kluk je fakt bystrej , hele ty seš hlava týhle operace” zavtipkuje Marcus, nikomu to však nepřijde vtipné a jakmile ho spražím vražedným pohledem tak přestane.

„Já na to nemám” odejde od Marcuse Jorge a chytí se za hlavu.

„Tak se zeptám já” přistoupím k Marcusovi, jedno oko má zavřené a celé modré. Zbytek obličeje má celý od krve.

„Copak mi uděláš princezno?” začne se smát, já se ironicky ušklebím a hned na to mu vlepím tak velkou facku že se mu otočí obličej.

„Víc neumíš?” začne se zase smát.

„To bylo na rozjezd, kde je Pravá ruka?” založím si ruce na prsou.

„Uuuu už se bojím” začne se zase smát, já ztratím nervy, vezmu pistol co měl do teď Jorge v ruce.

Židly na které Marcus sedí co největší silou skopnu na zem, sednu si na něj obkročmo a pistol mu dám ke spánku.

„Tak mluv, nedělá mi problém ti prostřelit lebku” zavrčím na něj a na tváři už má kapku vyděšený výraz.

„Fajn, řeknu vám to” já od něj odstoupím, pistol vrátím Jorgovi a Minho s Arisem ho zvednou.

„Skvělá práce” pochválí mě Jorge, já se nad tím usměju.

„Je to furt stejný, všechny teenagery pošlu na párty, tam se opijou a naposledy užijou než je já a moji lidé pošleme do ZLOSINU” pak ho zastavím když začne mlít pátý přes devátý.

„Tohle nás teď ale nezajímá na něco jsem se ptala” začnu se k němu přibližovat a na jeho tváří je zase vidět strach - strach ze mě.

„Fajn ale nic vám neslibuju ty lidi se furt přemisťujou” oddálím se od něj „Jsou v horách ale je to moc daleko už se tam nedostanete včas”.

Tentokrát k němu přijde Jorge, chytne ho za ramena a usměje se „Kde je Berta?”.

****

Jorge ukradl zřejmě Marcusovo auto, on řídil na místě spolujezdce seděl Newt, vzadu Teresa, Thomas a Brenda. Vzadu na kapotě jsem seděla já, Minho, Aris , Chuck a Pánvička.

Jely jsme asi půl hodiny a Jorge říkal ,že to ještě nějakou tu hodinu bude trvat, všichni se o něčem bavili ale já jsem se koukala jen okolo.

„Kde je Winston? Nebyl náhodou s náma?” napadne mě otázka mezi přemýšlením.

„Nebyl imunní , když jsme zdrhali tak ho kousl rapl” řekne Chuck který se jako jediný z nich odváží promluvit.

Jen na to kývnu a dál se věnuju okolní krajině. Všichni se o něčem baví jenom já se nevěnuju konverzaci.

„Tess” promluví Minho a já se na něj podívám „Všechno v pohodě?”.

„Jo, v rámci možností” uchechtnu se a on se ke mě přidá.

„Jak si Marcuse přinutila k tomu aby nám řekl kde je Pravá rula, to bylo hustý” promluví za dlouhou dobu Aris.

„Díky, a kdo vůbec jsi?”

„Aris ale to už asi víš, byl jsem taky v Labyrintu ale ve skupině B, byli tam samý holky” já se na něj usměju.

„To máš štěstí, s těmahle čónama to bylo fakt něco” zasměju se nad vzpomínkou jaké to byla na Place s klukama.

„Hele ty oprsklá čónko ono to s tebou taky nebylo úplně jednoduchý” řekne Minho vážnějším tónem ale pak se stejně začne zase smát stejně jako ostatní.

„A nikdy si nepřiznala ,že miluje Newta” řekne Chuck a já mu rychle zakryju pusu.

„To není pravda” řeknu já ale cítím jak moje tváře naberou červenou barvu, všem to přijde očividně zase hrozně vtipný.

„Jo? A proč to v tom případě Chuck říkal?”zeptá se Pánvička, já se na něj vražedně podívám.

„Nojo ty děti toho namluví” dělám jakože nic, nemusí všichni přece vědět že mám Newta ráda ale ráda jako ráda chápeme se.

„Samozřejmě budeme pokračovat v cestě a vy dva budete zase dělat jakoby jste k sobě vůbec nic necítili jako vždy” Minho se na mě zazubí, já se na něj naštvaně podívám a věnuju se zase přemýšlení.

Za pár minut zastavíme, ani jsem si nevšimla ,že jsme dojeli do hor.

nevím co tady napsat, marcus je debil ale to jeho "ten kluk je fakt bystrej, hele ty seš hlava týhle operace" prostě miluju xd

placeři se nám dostávají do hor, no uvidíme jak to bude v pravé ruce jestli je vůbec příjmou žejo ;)