never stop running | tmr ✔

Kapitola 48. | Snad se ještě uvidíme

Všichni dojeli na místo kde budou žít a kde začíná jejich nový domov.

Hned jak se tam objevili tak za nimi přicupital Chuck, nadšený, že konečně uvidí Newta a Tess.

„Jste zpátky” řekl nadšeně , úsměv ho však přešel když nikde ani jednoho z nich neviděl.

„Kde je máma a táta?” ano opravdu je bral jako svoje rodiče, jinak by je tak nenazýval.

Všichni sklopili pohledy a raději se dívali jinam, aby Chuck nespatřil tu bolest v jejich očích.

„NE!” zařval když mu to všechno došlo, Minho k němu došel a obejmul ho.

****

„Tvrdě jsme dřeli abychom se dostali až sem, kvůli ZLOSINu který nám vzal vše. Naše přátele, rodinu. Tohle je pro nás” ukáže na okolní krajinu.

„A tohle je pro ně” ukáže na kámen „kdykoliv budete chtít, můžete sem jít a zavzpomínat na ty, co se sem nemohli dostat, Vítejte v bezpečném přístavu”

Všichni zvednou svoje sklenice s pitím a začnou oslavovat svůj nový život, všichni se baví a smějí.

Thomas sedí opodál a všechny pozoruje, ztratil to nejdražší co měl - svoje dvojče, nejlepšího kamaráda a holku co miloval.

Přisedl si k němu Minho, oba dva chvíli nic neříkají ale pak prolomí ticho Thomas.

„Kéžby tohle viděl Alby” povzdechne si „Nebo Tess a Newt” dodá Minho, Thomas kývne a zadívá se do neznáma.

„Tohle si měl u sebe když ses složil” Minho mu podá Newtův přívěsek a následně odejde.

Thomas si ho začne prohlížet a vzpomínat na svého nejlepšího kamaráda, chvíli si ho prohlíží a pak si všimne, že se v něm něco nachází.

To něco bylo několik papírů, Thomasovi ihned dojde co to je a chvíli mu trvá než sebere odvahu a začne dopis číst.

Drahý Thomasi

Tohle je první dopis co píšu. Samozřejmě si nepamatuju jestli jsem před Labyrintem nějaký psal, ale jestli není první je určitě můj poslední.

Chci aby si věděl ,že se nebojím, né smrti spíš zapomínání. A proto si každou noc opakuju jejich jména. Alby, Winston. Opakuju si je furt dokola jako modlitbu a všechno se mi vrací.

Maličkosti , jak světlo ozařuje plac těsně předtím než zapadne. Vzpomínám na chuť Pánvičkovi šlichty, nikdy bych nevěřil , že mi bude tak chybět.

A vzpomínám si na tebe s Tess, jak jste k nám oba přijeli. Vyděšení bažanti co si nepamatují svý jména.

Ale v momentě kdy jsi vběhl do Labyrintu jsem věděl, že za tebou půjdu kamkoliv. A šel, my všichni.

Kdybych to mohl udělat všechno znovu, udělal bych to a nic bych nezměnil. A věřím, že i ty když se ohlídneš zpátky na ty roky bys řekl to samý.

Teď je budoucnost v tvých a Tessiných rukách Tommy. Věřím, že uděláte to co je správný , jako vždycky.

Starejte se za mě o všechny, a hlavně o mojí Tess. A nezapomeň na sebe. Zasloužíte si být šťastní.

Miluju tě Tessie, děkuju, že si byl můj přítel Tommy.

Sbohem lásko, sbohem kamaráde

Newt

Thomasovi se nahrnuli slzy do očí, vzpomněl si však, že mu Tess dávala nějaký dopis. Měl ho furt u sebe , ale rozhodl se, že ho později přečte před všemi.

„Snad se ještě uvidíme” řekl Thomas směrem k nebi, věděl že tam jsou všichni jeho blízcí.

tak jsem se rozhodla, že poslední část, tedy epilog vydám ještě během dneška :((

tahle část je strašně emotivní, ten newtův dopis mě vždycky dojebe. když jsem se kdysi na maze runner koukala poprvý, tak jsem u newtovy smrti strašně bulela, ale ten dopis mě upřímně dostal víc 🥺

btw taková menší zajímavost
víte, že ten dopis napsal sám thomas brodie sangster? napsal ho a pak ho živé četl aby reakce byla fakt reálná, bylo to něco jako rozloučení jejich hraných postav 🥺 přijde mi to hrozně hezuu 🤍

a thomase mi bylo vždycky strašně líto  on ztratil nejlepšího kamaráda a holku co miloval, i když teresu ráda nemám, tak vím, že on jo :((

písnička see you again mi vždycky připomene maze runner ( samozřejmě i fast and furious a paula walkera 🥺) hlavně tím textem bože 😫✋🏻👇🏻

ten dopis jsem psala z hlavy, tak doufám, že je napsaný dobře ☺

hezký den 💗