never stop running | tmr ✔

Kapitola 28. | Východ?

Dveře na druhé straně se otevřou a nám se naskytne pohled na švětlou, bílou chodbu.

„Jste všichni v pořádku?” zeptá se Thomas a všichni jenom vydáme „Jo”.

Stoupneme si na podlahu světlé chodby a jenom se rozhlížíme co dělat dál, světla se rozsvítí a míří levou stranou. Jako by nám chtěli ukázat cestu.

Všichni se tím směrem mlčky vydáme a s udivenými výrazy se okolo rozhlížíme.

„Takhle jsem si to venku nepředstavovala” řeknu do vzduchu a pár lidí se na mě podívá.

Pak dojdeme k železným dveřím nad kterými visí zelená cedulka s nápisem exit.

„Východ?” vydá ze sebe Pánvička a Thomas otevře dveře.

Všude na zemi leží mrtvý lidé, vypadá to tu jako laboratoř - oprava laboratoř co někdo vyhodil do vzduchu.

Když dojdeme dál tak to tam vypadá úplně stejně, Chuck je na mě namáčklí a já pozoruju místnost okolo sebe, něco mi tady prostě nesedí a hlavně to nedává smysl.

Najednou Thomas nějakým čudlíkem zapne velkou obrazovku před náma, všichni se k ní nahrneme a spatříme na ní ženu s platinovými vlasy sčesanými do vysokého drdolu v bílém oblečení.

Poznávám jí, ona je ta ženská z mých vzpomínek která mi furt dokola opakovala to se ZLOSINem.

„Gratuluji, pokud toto sledujete úspěšně jste zvládli Labyrintové testy” pronese a všichni začneme bedlivě poslouchat.

Ve zkratce nám řekla, že svět spálilo slunce a o život přišlo několik lidí. Objevila se nová nemoc erupce proti které bysme měli být my imunní a oni hledají lék a, že všechno co jsme zažili mělo nějaký důvod.

„A pamatujte ZLOSIN je dobrý” řekne a pak si prostřelí lebku, obrazovka se vypne.

Já tam stojím s otevřenou pusou a skoro ani nemrkám, snažím se to všechno vstřebat.

„Moje rodiče už neuvidím” pronese vedle mě Chuck a já se tím proberu.

Obejmu ho a nahrnou se mi slzy do očí, slíbila jsem mu že najdu jeho rodiče - a selhala jsem.

„Budeš moje máma ty?” podívám se na něj, utřu mu slzy z tváří a usměju se na něj.

„Vždycky” pronesu a Newt si k nám klekne.

„Vy budete moji rodiče” Newt mu s úsměvem pocuchá vlasy a já se nad tím usměju.

„Říkala že jsme důležití” zopakuje slova té ženské Minho „Co teď?”.

V té chvíli se otevřou dveře ven.

„Už můžeme jít domů?” zeptá se mě Chuck , já se na něj podívám a pak na východ. Něco mi tady nesedí.

„Ne” ozve se za námi a my tam spatříme Gallyho s pistolí v ruce a kouskem rmuta ve druhé.

„Gally” promluví Thomas a chce k němu jít blíž.

„Bacha Tome je uštknutý” varuju ho ještě než za ním půjde.

„Nechápete to, odtud není východ. Venku to bude ještě horší” řekne a tím nás všechny zarazí, o čem to u všech grindů mluví?

„O čem to mluvíš? Našli jsme cestu ven” řekne mu s klidem Thomas ale Gally nevypadá ,že ho přesvědčil.

„Je konec, já patřím do Labyrintu” zbraň namíří přímo na Thomase , v jeho očích se lesknou slzy a na čele pot.

„Všichni tam patříme”

Dřív než stihne stisknout spoušť tak se postavím před Thomase, Gally spadne k zemi prostě mu někdo hodil oštěp přímo k prsům.

„Thomasi” vydechnu, chytnu se na břiše kam mě kulka vletěla a začnu padat na zem.

Thomas mě chytí, Newt a Chuck si ke mě kleknou. Mě se nahrnou slzy do očí a jim taky.

„Tess notak vstávej” začne se mnou třást Thomas a já cítím únavu.

„Je konec Tommy, dostal si nás ven nic víc už dělat nemůžeš” bolestivě se na něj usměju.

„Tess, lásko” řekne Newt a pohladí mě po tváři.

Vidím že všem v místnosti tečou slzy, Minho se je snažil zadržet ale i tak jim podlehl.

Do místnosti se nahrnou lidi a začnou ostatním říkat ať jdou s nimi ,že tam budou v bezpečí před ZLOSINem.

Newt mě dlouze políbí. Oba jsme si mysleli ,že je to náš poslední polibek. Já ho naposledy pohladím po tváři a naposledy se mu kouknu do očí.

Když odvedou i jeho tak silně protestuje ale nic jiného než se vzdát mu nepomůže.

„Dostaň je do bezpečí Tommy” řeknu než ho odvedou taky.

„Ne! Nemůžete ji tady nechat!” zařve Thomas, dál už nic neuslyším protože se mi zavřou oči a upadnu do temnoty.

hehe tak takový konec jste nečekali co? :D co se stane dál o tom už můžete mít jenom teorie chachacha.

já si nemůžu pomoct ale ta věta "tess, lásko" omujbozeeeee, ja vždycky když jsem si četla nějaký příběh ohledně maze runner a bylo tam tohle oslovení tak jsem se málem roztekla 🤤

boze prostě miluju to oslovení! a víte co je smutný? že mi tak nikdo neřekl :()