never stop running | tmr ✔

Kapitola 8. | Kómat

Pohled Newta

„Támhle je!” prohlásil Gally když po hodinovém hledání Tess jsme jí konečně našli v rohu krchálku u stěny se jmény.

Byl jsem na ní přehnaně zlý a já to vím. Ublížil jsem jí tím a uvědomil jsem si to příliš pozdě, ale v tu dobu jsem byl naštvaný z toho na co se mě zeptala.

Ale ona nemohla vědět co se mi stalo takže za to ani nemohla a já jsem neměl tak vyjet.

Když jsem jí konečně uviděl jak leží na zemi v krchálku tak jsem byl rád že jsme jí našli.

Radost mě ale přešla hned co jsem šel blíž k ní. Měla pořezané ruce od krve a od ní špinavé i triko, tváře měla horké a červené zřejmě od slz. Vlasy měla rozcuchané a nějaké části nalepené na mokrých tvářích.

Nevím jestli si to udělala sama nebo jí to udělal někdo ale bylo to kvůli mě, protože sem utekla kvůli mě.

Vezmu jí opatrně do náruče a odejdu s ní na marodku. Asi upadla do kómatu, ale vypadá že klidně spí.

A spí jako princezna. Byl jsem na ní chvíli naštvaný ale ona za to vážně nemůže a navíc kdo by se na to malé , roztomilé stvoření mohl zlobit.

Když jsem jí donesl na marodku tak Jeff s Clintem mě ihned bombardovali otázkami co se jí stalo. To bych taky rád věděl.

Položil jsem jí na lůžko, Jeff s Clintem se koukali na její ruku která vypadala jako by byla od něčeho pořezaná.

Clint jí vyhrnul triko které bylo celé od krve a na jejím břichu bylo několik řezných ran.

Dal jsem si ruku na pusu a cítil jak mě v očích pálí slzy. Nechtěl jsem jí ztratit, prostě nemohl.

„Je v kómatu z velké ztráty krve. Rány vydezinfikujeme a zalepíme, pomůžeme jí a bude v pořádku” řekne Jeff.

„V kómatu ještě chvíli bude, bude tady muset chvíli zůstat i potom co se probudí” řekne Clint.

„Opravdu bude v pořádku?” zeptám se jich a setřu si slzy aby nebylo vidět že jsem brečel.

„Bude ale někdo jí bude muset hlídat aby hned po probuzení neutekla, známe jí přece” pronese Jeff a všichni se nad tím trochu usmějeme.

Kluci jí ošetřili všude na rukou bude mít jizvy od ran a na břichu má všude modřiny, bez jizev se to tam taky neobejde.

Leží už dvě hodiny na marodce a ještě se neprobudila. Nehl jsem se od ní ani to nehodlám měnit, chci aby byla se mnou až se probudí, aby věděla že se na ní nezlobím a že je v bezpečí.

Klidně leží, zatím bez bolestí ale až se probudí tak jí bolest jen tak nepřejde. Celé břicho má pořezané, bude jí to bolet.

****

Uběhly dva dny od té doby co jsme Tess našli v lese a ona se stále neprobudila. Ani jsem se odsud nehl, jídlo mi nosili na marodku společně s pitím a já z ní nezpustil oči.

Čekal jsem až se její hnědé oči plné života otevřou a ona bude konečně pevně při smyslech a v bezpečí.

Vzal jsem její ruku do té své. Nejdříve jsem nahmatal tep abych si byl stoprocentně jistý že opravdu žije. A naštěstí žila, protože kdyby ne tak bych nevěděl co dál dělat.

Pak jsem její ruku v té mé pevně ztiskl. Furt jsem na ní koukal starostlivým pohledem protože jsem se o ní opravdu bál.

„Ani nevíš jak mi chybíš Tessie” zašeptám jí do ucha jako bych doufal že to uslyší. Prohrábnu jí vlasy z obličeje aby jí tam nepřekáželi a pohladím jí po tváři.

Nikdo tu nebyl, jenom já a ona. Jeff s Clintem sem chodili jí kontrolovat a mě dávat jídlo s pitím. Nikoho jiného sem nepouštěli, hlídal jsem jí a nikdo jiný sem nemohl i když chtěli.

Všichni si o ní určitě dělali starost ale musel jsem jí hlídat a nikoho sem nepouštět.

Ani já bych tu neměl být ale trval jsem na tom že tu zůstanu.

Všechny zajímalo co se jí stalo, to i mě a hlavně jakej frasáckej ksicht jí to udělal protože jestli zjistím kdo to byl tak...

Na marodku přišel Alby. Docela se divím že ho sem pustili ale Alby je vůdce takže má právo tu být.

„Jak jí je?” zeptá se a sedne si na postel kde leží.

Fakt se mě ptá jak jí je? Je bledá jak stěna a dva dny tady nehybně leží, co myslíš?

„Nevzbudila se” řeknu a zrak obrátím na zem, její ruku jsem pustil hned co jsem slyšel dveře marodky.

„Ona se vzbudí neboj, pak zjistíme co se stalo a tomu čónovi dáme za vyučenou” řeknu kapku naštvaně.

„Zasloužil by si pořádný trest” řeknu se stále sklopeným zrakem a Alby mi dá za pravdu.

„Všichni si dělají starosti je to s nima k zbláznění” řekne do ticha.

„Měl by ses jít osprchovat a najíst. Sedíš tu dva dny a ostatní si myslí že už si přestal existovat” řekne a vstane.

„Musím tady zůstat než se probudí, nemůže tu být sama” zvednu konečně zrak.

„Já vím, o to už jsem se postaral pojď” pokyne abych ho následoval, nejistě se zvednu a vidím že se o dveře marodky opírá Gally.

„Neboj se, až se vzbudí budeš to vědět jako první” řekne a jde se posadit na místo kde jsem před chvílí seděl.

Ještě jednou se na ní otočím a pak už vyjde poprvé za dva dny ze dveří marodky přímo do sprch.