never stop running | tmr ✔

Kapitola 27. | Buďte opatrní, neumírejte

Všichni jsme se připravovali na útěk z Placu, všichni byli před branami kde se chystali vyhnat Thomase.

Já jsem s Chuckem stála dál a čekala až se stane to co se má stát, máme plán který však Gally totálně posere.

„Tohle nebude vyhnání ale obětování” já na něj vykulím oči, tak tohle rozhodně v plánu nebylo.

„Fakt si myslíte že ho nechám jen tak jít do Labyrintu” začnou Teresu uvazovat ke kůlu a Thomas se zvedne ze země.

Doběhneme rychle k nim , společně s Pánvičkou, Chuckem, Thomasem, Teresou, Newtem a Minhem stojíme u bran a chystáme se odejít.

„Nevím jak vy ale my odcházíme” prohodí Thomas.

„Gally pojeďte s náma, našli jsme cestu ven a můžeme odsud vypadnout” řeknu zase já „Když tady zůstanete tak tady neprežijete ani týden, rmutové sem budou chodit tak dlouho dokud všechny nezabijou”

Gally se chvíli zamýšlí jako by ho moje slova vrátila do reality ale nakonec si stejně začne mlít svoji.

„Neposlouchejte ji snaží se vás vyděsit”.

„Nesnaží vždyť už jste, kdo chce může se k nám přidat” po Thomasových slovech se k nám přidá několik Placerů mezi které patří i oba meďoši a Winston.

„Tak přeju hodně štěstí” řekne nakonec Gally a my jsme připraveni se vydat do smrtícího Labyrintu.

Já se rozhlédnu okolo zdí a zavzpomínám si na rmuta co mě nepadal a jak jsem byla úplně bezmocná, už jsem se sem nechtěla nikdy vrátit.

„Tess všechno v pohodě?” položí mi ruku na rameno Newt.

„Jo jenom jsem tady od toho incidentu nebyla” povzdechnu si, za druhé rameno mě vezme Thomas.

„Zvládneš to sestřičko” usměje se na mě a já na něj taky, přede mě se postaví Teresa.

„Jestli se nebojíš tak nejsi člověk, sama si to řekla” zopakuje moje slova a má pravdu.

„Fajn čóni jdeme” rozkážu.

„Neměl by někdo říct něco povzbuzujícího?” řekne Minho který si kráčí cestu k nám.

„Jen do toho” pobídne ho Thomas.

„Buďte opatrní, neumírejte” ( pozn. autora  "be careful, don't die" zní líp) pronese Minho, ten musí prostě vtipkovat furt.

„Paráda teď jsme zatraceně povzbuzení” ( pozn. autora "great we're all bloody inspired" ) pronese Newt a s těmito slovy se vydáme vstříc Labyrintu.

Ještě naposledy se podívám na Plac a jako by mi všechny vzpomínky projeli hlavou, tady jsem začala svůj nový život.

Byli to krásné časy, občas to bylo těžké ale většinu času jsem si to užila. Na druhou stranu jsem ráda že jdeme domů, i když nevím co od toho čekat.

Zatřepu hlavou a vydám se za ostatními abych je dohnala.

Běžíme, běžíme a jenom běžíme. Prohlížím si jednu z těch chladných stěn, které jsou furt stejné za tu dobu co jsem tu byla.

Někdy si na nich všimnu písmen která mi jsou víc než jen povědomá a před tím když jsem tu byla jsem si jich rozhodně nevšimla.

Z.L.S.N

ZLOSIN - furt nevím co je to zač ale doufám , že venku se mi na to dostane odpovědi.

Co vůbec mužů čekat tam venku? Bude tam někde moje rodina a přátelé? Už si na ně sice nepamatuju ale oni na mě ano a už se těším až je uvidím.

Doufám že tam venku dostaneme vysvětlení na to co jsme na tom frasném místě dělali.

Když doběhneme po tří hodinách k místu kde máme by měl být zřejmě ten východ tak se všichni natiskneme na zeď.

„Je tam rmut?” zeptá se vyděšeně Chuck.

„Jo, to zvládneme. Na, nesmíš to ztratit. Poběžíš s Tess a Teresou” dá Chuckovi kus rmuta a já na něj kývnu.

„Buďto se odsud dostaneme nebo umřeme” pronese Thomas.

„Fajn povzbuzení” řeknu do vzduchu.

„Jo jsme úplně klidný” řekne zase Newt a všichni se tomu musíme trochu zasmát.

„Jdeme na to!” zařve Thomas a všichni se vrhnou proti rmutovi co nám brání v cestě.

Všichni s ním bojují pár lidí umře , my s Teresou a Chuckem se snažíme dostat k rmutímu hnízdu.

Chuckovi však kus rmuta upadne k propasti a běží k ní, já si ho všimnu a jdu mu naproti.

Naštěstí kus rmuta stihne chytnout, já chytnu jeho i s pomocí Teresy ho dostaneme zpátky nahoru. Naneštěstí se v propasti objeví rmut spolu s jeho kámošema.

„Kurva” vyslovím a pak se rozběhneme ke zdi kde by podle Thomase měl být východ.

Když tam s tím kusem dojdeme tak se na té kovové věci rozsvítí zelené světílko a zeď se otevře.

„Thomasi funguje to!” křikne na něj Teresa, já se rychle podívám jestli jsou všichni v pořádku.

Zbývám já, Chuck, Teresa, Minho, Thomas, Newt, Panička, Jeff a Winston.

Rozběhneme se do místa které před chvílí odkryla zeď a doběhneme až do kulatého otvoru.

Ukáže se tam tabulka kde po nás chce kód s osmi čísly, nenapadá mě jaký kód by to po nás chtělo.

„Je to kód! Osm čísel!” zařve na ně Teresa, po chvíli nám začne Minho diktovat nějaká čísla a mě dojde že je to podle toho jak se sekce otevírají.

Když to naklapu na obrazovku tak se ukáže že je to správně a mě se rozzáří oči že se odsud konečně dostanu.

Uvidím že Minha málem dostal rmut a mě naskočí srdce že bych ho mohla ztratit.

„Minho!” zařvu a doufám že ho rmut nechá být, opak je pravdou Jeff se proti němu vrhne.

Minho se zvedne na nohy a doběhne k nám, Jeffa ten rmut naneštěstí dostane.

Všichni se nahrneme do chumlu a dveře se za námi zavřou a čekáme co bude dál, teď už vidíme jenom a jenom tmu.

taaak placeři už se nám dostávají ven 🥳 a to znamená, že za chvíli končí 1. část aneb "útěk" nebojte samozřejmě, že to má i pokračování 💅🏻 všechny ty tři díly budou tady v jedné knížce protože mi přijde zbytečný dělat ještě tři, ale každého věc 🕊