never stop running | tmr ✔

Kapitola 18 | Bažant #2

Už je to další měsíc co tu jsem , ostatní mi říkají že mě ta proměna změnila. Prý jsem teďka víc "drsnější" a přezdívka "princezna" kterou jsem dřív milovala je teď pro mě zlo.

Ostatním Placerům se moje změna taky líbí a i kdyby ne tak s tím stejně nic jiného dělat nemůžou protože po proměně už nikdo není stejný.

Dnes by měl přijet další bažant a já se zase v duchu modlila ať je to další holka, ale myslím že takové štěstí mi tvůrci nedají.

Právě vytírám krev v krvárně, což je práce kterou dělám docela často protože nikdo jiný není schopný tu práci tady udělat.

Když uslyším zvuk sirény která oznamuje příjezd nového bažanta, tak práce okamžitě nechám a rozběhnu se jako namydlený blesk ke kleci.

Všichni už tam stojí napjatí jak kšandy a čekají až se dveře klece otevřou. Newt s Gallym otevřou dveře a poskytne se jim pohled na nového bažu.

Já tam samozřejmě nevidím protože mě ty čóni přede mnou nechtějí pustit a já jsem strašně malá, takže nic nevidím.

Po chvilce se bažant ocitne v kruhu Placerů a já na něj konečně vidím. Je vysoký, má hnědé oči a tmavě hnědé vlasy - stejně jako já. Někoho mi připomínal ale vůbec nevím koho.

Pak se rozběhl zřejmě vstříc tomu že uteče do Labyrintu, já si povzdechnu a rozeběhnu se za ním.

„Dostali jsme běžce!” zařve Zrt, má pravdu on by mohl být běžec jelikož běhá fakt rychle.

Když se k němu přiblížím tak mu skočím na záda a tím ho svalím na zem, docela mě to urazilo. To jsem tak těžká?

„Notak bažo, přece nejsem tak těžká” povzdechnu si a otočím ho na záda, obkročmo mu ležím na břiše a oba na sebe civíme jako blázni.

Díváme si navzájem do očí, snažím se přijít na to kde jsem ho viděla ale prostě si nedokážu vzpomenout.

„Tady je nás bažant” řekne nějaký čón za mnou.

„Tess už z něj můžeš slézt” řekne nepříjemným hlasem Newt a já si vzpomenu že na něm furt sedím.

Dva Placeři ho vezmou a zavřou do díry, aby už neutekl. Nám ostatním nezbyde nic jiného než jít zpátky do práce.

„Je to divný, mám pocit jako bych ho už viděla” řeknu během vytírání krve Winstonovi.

„Všechno je možný, třeba jsi ho před Labyrintem znala” řekne a jeho slova mě donutí přemýšlet.

Mohla jsem ho znát? Mohli jsme se všichni před tím znát?

„Tess pojď nám pomoct” křikne na mě Zrt, já protočím očima a vydám se do zahrad.

Nikde ale nevidím Newta což je divné protože on vždycky pracuje furt a celý den.

„Kde je Newt?” zeptám se Zrta vedle mě, pustím se mezitím do trhání mrkví.

„Provádí tady nováčka” já jen kývnu a pustím se do nudné práce aka trhání mrkví. Práci na zahradě jsem nikdy neměla ráda, sice mi šla ale nikdy mě nebavila.

„A tohle je naše Tess, zvládne víc než dvacet čónů” řekne Newt za mými zády, já se zvednu ze země a otočím se na ně.

„Čau Newte, čau bažo” mrknu na ně, bažant vypadá dost překvapeně.

„Ty jsi holka” já, Newt a Zrt se zasmějeme. Ten kluk je fakt bystrej.

„Ty sis všiml?” zavtipkuju ale on se i přesto neusmívá, doufám že nějaký smysl pro humor má a tohle je jen eror.