never stop running | tmr ✔

Kapitola 19. | Thomasi?

Večer byla Vatra , nováček seděl s Newtem u klády zády k nám. Já byla s Minhem , Benem a Chuckem, společně jsme se bavili a smáli.

Chtěla jsem jít za Newtem a bažantem abych se s ním víc seznámila. Než jsem k nim přišla sedla jsem si pár metrů před ně a začala je poslouchat.

Jejich konverzace byla hlavně o Labyrintu a taky vcelku nudná, než teda padlo moje jméno.

„Tess, tak se jmenuje ne?" zeptá se Newt a on kývne.

„Mám takový divný pocit, jako už bych jí viděl" hrkne ve mě, i já mám takový pocit. Je to zvláštní jeho obličej vidím poprvé ale připadá mi jako bysme se už znali.

„Zvláštní" zamyslí se Newt.

„Ale je s ní sranda" oba se zasmějou, já se nad tím musím taky usmát.

„A to jsi ještě neslyšel všechno" dál se smějí, myslím že z těch dvou se jednou stanou nerozluční kamarádi.

„Na napij se" podá mu skleničku Gallyho pití, tady se pokusím udržet abych nevybouchla smíchy až se napije.

Napil se a ihned to vyplivl, Newt se začal smát a já musela taky. Tím jsem se prozradila a oni se na mě podívali.

„Jak dlouho už tam sedíš?" zeptá se stále vysmátý Newt.

„Dost dlouho, ale tohle mě odpálilo" začnu se nanovo smát.

„Co to vůbec je?" zeptá se a ukáže na Gallyho nápoj.

„To nikdo neví je to Gallyho tajný recept a taky jediný alkohol co tady máme" napiju se Gallyho nápoje a kouknu se na kluky v kruhu co se perou.

S Newtem mu jdeme ukázat všechny kápy a provést ho okolo Vatry, představili jsme mu snad všechny práce co se tu dají dělat ale on zmínil jen jednu.

„Co když chci být běžec?" oba dva s Newtem vyprskneme z pusy nápoj, čekala jsem cokoliv ale tohle ne.

„Zbláznil ses? Nikdo nechce být běžec!" dostanu ze sebe a z jeho výrazu se nedá nic vyčíst.

„Navíc tě musí vybrat" doplní mě Newt, pak do bažanta strčí nějaký kluk co byl s Gallym v kruhu.

„Tak co bažo? Chceš si to rozdat?" promluví na něj a všichni začnou jásat.

„Bažant! Bažant!" ozývá se celým Placem , bažant se nakonec přidá ke Gallymu.

Já nad nimi jen prokroutím očima, všemožně se perou až nakonec Gally skončí na zemi. Alespoň ho někdo konečně přepral.

„Na bažanta dobrý co?!" křikne na něj ale Gally mu ještě stihne podrazit nohy , spadne na zem a bouchne se do hlavy.

„Hej seš cajk?!" křiknu na něj, chci za ním jít ale on se mezitím zvedne a začne se rozhlížet.

„Thomas! Vzpomněl jsem si na jméno! Jsem Thomas!" zařve a všichni Placeři začnou pokřikovat jeho jméno.

Já stojím přikovaná na místě a nemůžu uvěřit co se stalo, začíná mi pomalu docházet kdo to je a kde jsem ho viděla.

„Thomas, no jasně" vydám ze sebe , všichni se utiší a zrak přesnou na mě.

„Thomasi?" zašeptám a jdu směrem k němu „Než si přijel tak jsem vběhla do Labyrintu, tam mě uštkl rmut a já prošla proměnnou. Během ní se mi vybavili vzpomínky, byl tam kluk s hnědými vlasy jako mám já a jako máš ty" ukážu na něj.

„Jmenoval se Thomas a byl to můj bratr"on se na mě zamyšleně podívá a po chvíli se za mnou rozejde a obejme mě.

„Tess, já jsem věděl že tě od někud znám" zašeptá mi do vlasů a já se nad tím usměju.

„Počkat, takže vy jste sourozenci?" zeptá se nechápavý Chuck, oba na to kývneme.

Zbytek večera dopadne tak že oslavujeme, pijeme a hrajeme hry. Další skvělý večer tady na Place ještě když vím že znám alespoň nějakého člena rodiny.

Mám vzpomínky i na mámu a tátu ale furt nevím co se s nimi stalo , jsou to vzpomínky jak jsme byli malý a následně jak nás máma předala nějakým chlapům.

Jiná vzpomínka na ně se mi nevybavila a tak si musím v hlavě přehrávat pouze svoje teorie o tom co se jim tak mohlo stát.

****

Ráno jdu za Thomasem abych mu ukázala zeď se jmény, většinou tam nováčky bere Alby ale já ho poprosila jestli bych mohla já když je Thomas můj bratr.

Dala jsem mu ruku na pusu, on okamžitě otevřel oči. Rukou jsem mu naznačila ať je ticho, on kývl a pokynula jsem mu ať jde za mnou.

„Už tam budeme?" zeptal se snad už po desáté co jdeme krchálkem, já jsem mu vždycky jen odpověděla ať si laskavě počká.

Konečně jsme tam došli, podala jsem mu kladívko a hřebík.

„Jsme tu všichni, teď si jedním z nás" usměju se na něj a on začne rýt svoje jméno hned vedlo toho mého co se nachází vedle toho Newtova.

„Co se stalo s těmi přeškrtlými?" o tomhle mi říkal pouze Newt.

„Než jsem sem přijela tak to tu nebylo tak růžové, blbé časy. Říkal mi to Newt" kouknu se na přeškrtlá jména, žádná mi nejsou naštěstí známá. Nevím co bych dělala kdyby někdo z mých blízkých tady na Place umřel.

ano ano vidíte správně, dnes je ještě jedna kapča a taky z důvodu že vám chci něco říct....

dneska jsem dopsala tuhle knihu! ale říkám vám , že ten konec vás úplně dostane.

no každopádně do konce tohohle příběhů toho zbývá ještě docela dost takže budu držet jazyk za zuby 🤐