never stop running | tmr ✔

Kapitola 41. | Poslední město

Ocitli jsme se na kraji posledního města co bylo na této planetě.

Byla to chudá vesnice a když říkám chudá tak to myslím doslova.

Bylo to tady jako ve městě které bylo ve Spáleništi, ulice byli temné a budovy napůl rozpadlé. Všude okolo byli lidé nakažení erupcí nebo lidé které to teprve čeká.

Procházeli jsme davem a najednou kolem nás projelo auto na kterém byli nějací vojáci, ale do obličeje jim přes masky vidět nebylo.

Pak jsme procházeli davem lidí, kteří stály i velké brány a protestovali. Byla to brána která vedle do města ZLOSINu.

Thomas nad ničím neváhal a šel přímo k těm bránám, achjo jak někdo takový může být můj bratr.

„Thomasi ty brány ještě nikdo neotevřel, myslíš si, že ty na to přijdeš!” zařve na něj Jorge.

„Když jsem až tady nevrátím se” odpoví mu jednoduše a pokračuje k cestě k branám, my se vydáme za ním.

Naskytne se nám pohled na velké mohutné brány, které oddělují město od téhle vesnice.

„Thomasi musíme vypadnout, hele” řekne mu Newt a ukáže na vojáky ,kteří si to míří přímo k nám.

„Do hajzlu” pronesu a než stihne kdokoliv cokoliv udělat, z vršku bran začnou vojáci střílet přímo na nás.

Všichni se okamžitě vydáme na útěk, každou chvíli nás může jakýkoliv úder zabít. Všude je povyk a výbuchy.

Najednou mě někdo chytne za paže a táhne mě k dodávce která kolem nás předtím projížděla.

„Thomasi!” zařvu do davu lidí, ale svého bratra tam nikde nevidím.

Ten někdo kdo mě chytl mě hodí do zadu do auta kde je i Newt, Brenda a Thomas. Nikdo situaci nechápe, auto se někam rozjede a my nemáme na výběr než čekat co s námi udělají.

Auto zastaví a jeden z vojáků nám otevře dveře, dojedeme někam pod střechu kde není takový ruch.

Z druhého auta vypadne jeden z vojáků a hned za ním Jorge který na něj řve „Kde je?! Tak kde je?!”.

„Tady jsem, jsem tady” Brenda k němu přijde a Jorge se ihned uklidní.

Teď už jsme tu všichni.

„Uklidněte se jsme všichni na stejné straně” promluví jeden z vojáků, teď už v tom máme guláš úplně všichni.

„Co to meleš?” vypadne ze mě hned „A kdo jako jsi?” doplní mě Thomas.

Voják si sundá masku „Nazdar bažo”.

„Gally?”

„Tesso?”

Vydáme ze sebe oba dva naráz v návalu překvapení, Thomasovi rupnou nervy a ihned dá Gallymu pěstí.

Než se na něj vrhne po druhý tak ho chytne Newt a Pánvička.

„Thomasi uklidni se!” zařve na něj Newt ale on na jeho slova moc nedbá.

„Málem zabil Tess”

„Já vím vzpomínám si” řekne mu Newt. „Ale taky si vzpomínám, že byl uštknutej a napůl mimo sebe”.

Po těhlech slovech už se Thomas uklidní a kluci ho pustí, Gally vstane a promne si čelist.

„Asi mi to patřilo” řekne, asi? On mě málem zabil a říká asi?

„Vy toho kluka znáte?” zeptá se nechápající Jorge.