Ten od vedle

2. KAPITOLA

Zaparkuju před školou, kam dochází Annie, a vystoupím z auta. Rozhlédnu se kolem a zahlédnu ji i s Emily sedět na lavičce.
„Nazdárek," pozdravím je a posadím se vedle nich.
„Jaký to je být zamilovaná, Avery?" zeptá se mě náhle Emily. Vždycky jsem měla slabost pro její modrý kukadla.
„O čem se to tu bavíte, holky?" zamračím se, ale hned to nahradím úsměvem. „Je to ten nejkrásnější pocit na světě," uculím se.
„Kolikrát jsi byla zamilovaná?"
Když si vybavím ten pocit, na paměti mi vyvstane jen jedno jméno. „Jednou," přiznám.
„Do mýho bráchy?"
Překvapením vykulím oči. „Cože?"
„Víme, že se ti líbil," zazubí se Annie.
„Wade se mi líbil, to je pravda, ale zalíbení a láska jsou dvě úplně rozdílné věci. Když jste zamilovaní, myslíte jen na toho jednoho člověka. Jste šťastní, když mu můžete být nablízku, ale zároveň máte neustálý strach, že ho ztratíte. Je to štěstí a bolest v jednom."
„Do koho jsi byla zamilovaná?" zeptá se mě Emily. Obě se na mě podívají tak důvěřivě. Děsí mě, že už jsou tak velké.
„Do jednoho výjimečného člověka," uculím se a vstanu z lavičky. „Přijede pro tebe někdo, Emily?"
„Brácha, ale psal, že bude mít zpoždění," pokrčí rameny.
„Tak mu napiš, že tě hodíme domů."
Emily se rozzáří a přikývne. Obě se posadí dozadu, aby si mohly povídat, a já se věnuju jen hudbě z rádia a slunci, které mi rozjasňuje den. Jak já miluju tohle počasí. Kdy můžu chodit jen v džínech a tričku nebo mikině. To je nejlepší období v roce.
„Nemohla bych zůstat na chvíli u Emily?" zaprosí Annie, ale já zavrtím hlavou.
„Já už pro tebe potom jezdit nebudu, Annie."
„Brácha ji odveze," navrhne Emily.
Pohlédnu na jejich prosící tváře ve zpětném zrcátku a nakonec svolím. „Fajn, ale jen na pár hodin. Do večeře budeš zpátky!"
„No jasně," přikývne Annie spokojeně.
Vyhodím je před domem Emily a počkám, než zajdou dovnitř. Pak šlápnu na plyn a rozjedu se domů.
Zaparkuju před domem a všimnu si Zacka, který sedí na lavičce před domem s kytarou. Láká mě za ním jít a poslechnout si, co hraje, ale ten nápad hned zavrhnu. Zamknu auto a odeberu se k sobě do pokoje. Převléknu se do tepláků a tílka a z mrazáku ukradnu poslední zmrzlinu. Usadím se s ní na postel, nasadím si sluchátka a otevřu rozečtenou knížku, co jsme měla na nočním stolku.
Než si stihnu zapnout písničky, ozve se zaťukání na okno. Leknutím nadskočím, když spatřím Zacka. Doběhnu k oknu a rychle ho otevřu. Zack skočí dovnitř i s kytarou ruce.
„Co tu děláš proboha?!" vyjedu na něj. „Hrozně jsem se lekla!"
„Taky tě rád vidím," uculí se.
„Tak co tu děláš?"
„Dřív jsem sem tajně lezl skoro každý večer," připomene mi.
„To už jsou roky, Zacku."
„Viděl jsem, jak si mě prohlížíš, když jsi přijela. Napadlo mě, že bys možná chtěla slyšet, co jsem hrál."
Jeho všímavost mě vždycky udivovala. Nervózně se posadím zpátky na postel a nechám ho usadit se do křesla. Dřív tam sedával často. Pohodlně se usadí a opře si kytaru o nohu. S nádechem a úplně klidně začne hrát melodii mé nejoblíbenější písničky od Passengera, Let her go.
„Zjevně jsi svůj talent neztratil," pousměju se, když dohraje.
„Vím, že jsi tuhle písnička měla ráda."
„Proto ses ji naučil?" zeptám se ho zmateně.
Zack se uculí a zamíří zpátky k oknu. „Zatím se měj, Avery."
A zmizí stejně rychle, jako se objevil.

Po hodině čtení už se začnu nudit. Vrátím knížku zpátky na noční stolek a vyskočím z postele. Pár minut se procházím po domě a přemýšlím, co bych mohla dělat. Nějak jsem osaměla, na což nejsem moc zvyklá.
Vyhlídnu z okna a bezděky zabloudím zpátky k Zackovu oknu. Hledá něco ve skříni a když to najde, postaví se bokem. Stáhne si tričko a já si tak můžu prohlédnout jeho svalnatou hruď. Z toho pohledu se mi až zatají dech. Od desíti let jsem ho bez trička neviděla a tehdy ještě žádné svaly neměl. Jak se to stalo, že se z něj stal tak sexy kluk? Oblékne si čisté tričko a otočí hlavu přímo ke mně. Urychleně odskočím, ale je mi jasné, že si mě všiml. Teď si bude myslet, že jsem nějaká šílená stalkerka. Skvělý.
V šest zaslechnu odemykání hlavních dveří. Seběhnu dolů a přivítám se s Annie, která hned zmizí nahoře.
„Promiň, že jsem ti je tam nechala obě," omluvím se Wadovi, který má na sobě kostkovanou košili a tepláky. Vypadá upraveně a zároveň ležérně.
„To je v pohodě," mávne nad tím rukou. „Stejně byly zalezlý u Emily v pokoji a poslouchaly děsně hlasitou hudbu, což mi zas až tak nevadilo. Aspoň jsem nemusel poslouchat jejich povídání o klucích a rtěnkách," zasměje se.
„Jsi hodnej, děkuju," uculím se a už už zavřu, když mě zastaví.
„Víš, jak jsme se bavili o tom rande?"
„Rande? Pamatuju si, že jsme se bavili, že zajdeme na kafe," zamračím se teatrálně.
Wade se usměje, což mi téměř podlomí kolena. Jeho úsměv byl vždycky mou slabostí. „Co takhle zítra odpoledne? Mohl bych tě vyzvednout ve škole."
„Asi budu muset vyzvednout Annie," namítnu.
„Tak co kdybych je vyzvedl obě, pak zajel pro tebe a jen bychom je hodili domů? Obě určitě ocení společně strávené odpoledne."
„A tobě by to nevadilo?"
„Kdyby mi to vadilo, přece bych to nenavrhoval," pokrčí rameny. Dojde zpátky ke svému autu a otevře dveře. „Tak zítra, Avery," uculí se a posadí se za volant. Sleduju ho, jak odjíždí z ulice, a všimnu si Zacka, který sedí opět na verandě s kytarou. Opět má nasazený kamenný výraz, ze kterého se nedá absolutně nic vyčíst. Vždycky byl pro mě záhadou, ale od prváku je to ještě horší.