Ten od vedle

6. KAPITOLA

Po těláku, což je mimochodem můj úplně nejvíc neoblíbenej předmět, zůstanu v šatně jako poslední. Nevím proč, ale vždycky mi trvá nejdýl se převléct zpátky do normálního oblečení.
„Fakt na tebe nemám počkat?" nabídne mi Cassie.
„V klidu běž, já pak dorazím," pobídnu ji a ona přikývne.
Když zůstanu sama, posadím se na lavičku. Hledím na protější bílou zeď, která už ani bílou moc nepřipomíná. Hádám, že tu už nikdo dlouho nemaloval. Postavím se k oknu, abych se podívala ven na ruch na ulici. Taky bych nejradši šla ven, ale musím na další hodinu. V tom vrznou dveře.
„Říkám, že můžeš jít, Cassie. Já pak přijdu."
„Zním snad jako holka? Tak to mě ranilo, Avery," pronese Zack ublíženým hlasem. Otočím se k němu a bezděky mi pohled na něj vykouzlí úsměv.
„Víš, že tohle jsou dívčí šatny? Tady kluci nemají co dělat."
Zack pokrčí rameny a přiblíží se ke mně až nebezpečně blízko. Položí si dlaně na zeď vedle mojí hlavy, takže i kdybych chtěla, nemám kam utéct.
„Já rád dělám to, co bych neměl," šeptne a bez varování mě znovu políbí. Celým tělem se ke mně přitiskne až mi to podlomí kolena.
Po chvilce se odtáhne. „Měj se, Avery," usměje se potutelně a zmizí z šatny. Zhluboka se nadechnu a posadím se zpátky na lavičku. Opět zírám na špinavou stěnu přede mnou, ale tentokrát už s úsměvem na tváři.
„Kde jsi tak dlouho? Čekám tu už deset minut!" vyjede na mě Cassie.
„Promiň, trvalo mi to dýl, než jsem si myslela."
Očima zaregistruju Zacka opět v kožené bundě, jak mě koutkem oka pozoruje. Jsem z toho nervózní, ale tak nějak příjemně.
„V pohodě," mávne nad tím rukou a bok po boku se vrátíme do třídy.
„Jak to, že jste nám s Maxem minule tak zmizeli?" zeptá se mě, když si po škole sedneme do kavárny.
„Zjistili jsme, že na tý vaší procházce rozhodně být nechceme. On o mě totiž taky nemá zájem, ty dohazovačko," zasměju se.
„Ale jasně, že má!"
„Nemá, sám mi to řekl. Donutili jste ho do toho stejně jako mě."
„Jste blbí oba dva," odfrkne si. „Perfektně byste se k sobě hodili."
„Jak by ti bylo, kdybych ti dohazovala kluka, co se ti nelíbí? A kterýmu se ještě k tomu nelíbíš ani ty? Asi nic moc, viď?"
Cassie protočí očima a dál už to neřešíme. Snad ji tohle fiasko odradí od dalších dohazovacích akcí.
V kapse od kalhot mi zavibruje telefon. Vytáhnu ho a najdu tam zprávu od mámy.
Mamka: Vadilo by ti, kdyby William přišel dneska na večeři? Annie už jsem se ptala a byla by pro.
„Děje se něco?" vyzvídá Cassie, když si všimne mého zarmouceného výrazu.
„Máma nám chce dneska večer představit svýho novýho přítele."
„Tvá mamka má přítele? To je paráda, ne?"
Pokrčím rameny. „Přeju jí to a ráno jsem si to i dovedla představit, ale je to na mě moc rychlý, víš? Pořád jsem si nezvykla, že s náma už nebydlí táta, a máma už má někoho novýho? Mám pocit, že je to prostě hrozně rychlý."
„Kdo zavinil rozvod tvých rodičů? Táta," připomene mi.
„Já vím, Cassie, ale to neznamená, že už ho nemám ráda."
„Tvá máma si zaslouží být šťastná, Avery. A pokud se jí to s tím novým přítelem povede, měla bys jí to přát."
Vím, že má Cassie pravdu. Vím, že by mi to nemělo vadit, ale části mě to vadí. Prostě si neumím mámu představit s někým jiným. Ale jak řekla Cassie, máma si zaslouží být šťastná. Měla bych mu dát aspoň šanci.

Po konci vyučování vyběhneme v dobré náladě s Cassie před školu. Slíbila mi, že mě doveze domů, jelikož tu nemám auto, ale jakmile si všimnu Zacka opírajícího se o svou motorku, je mi jasný, že budu muset změnit plány.
„To je tak romantický," vzdychne Cassie.
„Měj se, jo?" uculím se a zamířím k Zackovi. Cítím, že se červenám, díky čemuž si připadám trapně. Neměl by na mě tak působit.
„Jakej byl den?" zeptá se mě a podá mi helmu.
„V matice jsme počítali nějaký příšerný rovnice, měla jsem hnusnej a oběd a taky jsem po těláku dostala skvělou pusu!"
Zack se usměje a posadí se na motorku. Automaticky ho obejmu kolem pasu a znovu si užívám ten svobodný pocit, když cítím vítr ve vlasech.
„Stáhl jsem nám ten film," prohlásí, když zaparkuje před domem.
„Dneska nemůžu, máma si domů přivede novýho přítele."
„Nezníš zrovna nadšeně," podotkne a pomůže mi sundat helmu. Pověsí ji na řídítko a prohrábne si prstama svoje husté vlasy.
„To taky nejsem," ušklíbnu se a dojdu ke dveřím. V těch se ještě otočím a pohlédnu na něj. „Možná před večeří zapomenu zavřít okno."
Jeho výraz už nepostřehnu, jelikož hned skočím dovnitř. V posledních dnech se vůbec nepoznávám. Flirtuju s klukem od vedle, se kterým jsem se donedávna ještě ani nebavila. Ano, pojí nás společná minulost, ale to mě neopravňuje se s ním jen tak líbat.
Zároveň se mi ale ta tajuplnost líbí. To, že každý večer vyleze k mému oknu a dělá mi společnost. Uklidní mě, když pláču, dívá se se mnou na filmy a nechá mě usínat ve svém náručí.
Za pět minut šest se mamka vynoří ze svojí ložnice. Na sobě má černé pouzdrové šaty s vkusným výstřihem, oči má jemně nalíčené a rty zvýrazněné rudou rtěnkou. Na nohou černé lodičky. Vidím na ní, že je nervózní, jelikož mamka patří mezi lidi, kteří své city neumí moc dobře skrývat.
„V klidu, mami. Dopadne to dobře," uklidní ji Annie ve fialových šatech ke kolenům. Já jsem zvolila krátké červené šaty s úzkými ramínky a volnou sukní. Máma nás žádala, abychom se vyšňořily. Dělá z toho možná víc, než to je, ale když ji pozoruju, jak napjatě vyčkává zazvonění zvonku, přijde mi to milý.
Zvonek se ozve přesně minutu po šesté hodině. Mamka se na nás ještě naposledy usměje a vyběhne ke dveřím. Zezadu sice nevím, jak se tváří, ale vsadila bych se, že září.
Dovnitř vejde vysoký muž s tmavými vlasy a vousy. V ruce drží dvě kytice růží, tu třetí drží mamka v náručí.
„Ahoj, ty musíš být Avery," usměje se na mě přívětivě a podá mi růže. „Já jsem William."
„Ráda vás poznávám," odvětím a úsměv mu oplatím. Přivítá se i s Annie, která přijme svou kytici s úsměvem od ucha k uchu. Mamka všechny tři kytice odnese do kuchyně, aby je dala do vázy, takže zůstaneme s Williamem v jídelně sami.
„Já vím, že je tohle pro vás asi zvláštní, ale vaše matka pro mě opravdu hodně znamená. Jsem do ní zamilovaný už léta a nesmírně si vážím toho, že konečně začala moje city opětovat."
Jeho slova zní upřímně. Celkově na mě působí mile a sympaticky.
„Jsme rády, že je máma šťastná," pousměju se.

Po večeři, která dohromady trvala i s povídáním dvě hodiny, se konečně vyčerpaně odeberu i s kytkou k sobě do pokoje. Otevřu dveře a podle očekávání narazím na Zacka.
„Myslel jsem, že má přijet mámy přítel, ne prezident," zazubí se, když mě spatří v šatech.
„Máma chtěla, abychom se vyfikly," objasním a položím vázu i s růžemi na stolek. Vyčerpaně sebou plácnu na postel. Zack se natáhne i ve svojí mikině s kapucí vedle mě. Oba zíráme na strop a já mám v tu chvíli pocit, že nic víc nepotřebuju.
„Jaký to bylo?"
„Je fakt moc milej a vypadá to, že mu na mámě fakt záleží."
„Ale?"
„Vždycky tu je nějaký ale, že," uculím se. „Prostě to není můj táta."
„Takže se ti nelíbí?"
Lehnu si na bok a podložím si hlavu polštářem. „Mohli bychom se o tom, prosím, bavit až zítra? Dneska prostě chci jen ležet."
„Tak jo," usměje se a vezme si mě do náruče, abych si mohla lehnout na jeho hrudník.
Poslouchat, jak mu buší srdce, je příjemné.
Evokuje mi to domov.