Ten od vedle

20. KAPITOLA

Dva týdny po našem rozchodu se v mém životě prakticky nic nezměnilo. Máma si užívala vztahu s Williamem, který s námi trávil prakticky každý večer, takže jsme se o něm s Annie dozvěděly téměř všechno. Zjistily jsme, že je o tři roky starší než máma, že nikdy nebyl ženatý a co ví, nemá ani žádné děti. Má rád hokej, o fotbale si myslí, že je to ten nejnudnější sport na světě, a taky má rád detektivky. Hlavně to mě s ním ještě víc sblížilo, jelikož ho stejně jako mě fascinují sérioví vrazi. Miluje příběhy, kde až do poslední chvíle člověk netuší, kdo všechny ty lidi zabil.
Cassie s Jamiem oslavili třetí výročí, o čem jsem poslouchala asi týden vkuse. Cassie mi ukazovala 101 růží, které jí Jamie daroval, a nutila mě s ní vzpomínat na jejich začátky. Vím, že je to moje nejlepší kámoška, takže bych s ní měla tyhle momenty trávit s úsměvem, ale upřímně mi to tak akorát lámalo srdce.
A Zack? S tím jsem celé ty dva týdny nemluvila. Od chvíle, co mě odvezl k Eddiemu, abych si vyzvedla mobil, jsem ho viděla jen před jejich domem a nebo skrz okno. Vždycky večer, když jsem usínala, jsem si představovala, jaké by to bylo, kdyby se ke mně vkradl a řekl mi, že se spletl. Že mě miluje a chce se mnou být – všem na očích.
Jenže to neudělal. A mně to každý večer lámalo srdce na milion kousíčků.

„Dneska jdeme s Maxem a Jamiem do kina, tak nechceš jít s náma?" nabídne mi Cassie, když společně vejdeme do školy.
„Nechceš mi ho, doufám, zase dohazovat, že ne?"
Cassie protočí očima a zavrtí hlavou. „Slíbila jsem ti, že se o to už pokoušet nebudu."
„To máš štěstí."
V tom zahlédnu na opačném konci chodby Zacka, jak hledí mým směrem. Srdce mi v tu ránu zaplesá. Vím, že bych to už neměla cítit, ale pořád to tu je. To jiskření.
„Avery!"
Rychle se vzpamatuju a nasadím úsměv. „No?"
„Ty mě už zase neposloucháš!" zkonstatuje.
„Promiň, Cass, nějak se nemůžu soustředit."
Cassie si mě přeměří zkoumavým pohledem. „Neděje se něco, Avery? V poslední době jsi jak vyměněná."
Vím, že by se mi ulevilo, kdybych jí to řekla. Promluvit si o tom by mi nejspíš pomohlo. Jenže zároveň by na mě sesypala kupu otázek, na které asi ani neznám odpověď.
„Nic se neděje," zavrtím hlavou.

Po vyučování vyjdu venpo boku Cassie a Jamieho. Venku mají sraz s Maxem, aby šli do toho kina,kam já jsem odmítla jít. Nějak dneska nemám náladu sedět v temném sále,jíst popcorn a smát se. Radši si zalezu do postele, pustím si smutnej film atrochu si popláču.
Před školou mě okamžitě upoutá mohutná černá motorka. Vedle ní stojí vysokýchlapík s černými vlasy a tmavými slunečními brýlemi. Srdce se mi rozbušírychlostí blesku a když si stáhne brýle z očí, mám pocit, že exploduje.
„Tati!" zajásám a rozeběhnu se k němu. Zvedne mě ze země a otočí se semnou dokola.
„Ahoj, zlatíčko," usměje se, když mě postaví na zem.
„Netušila jsem, že máš přijet. Proč jsi nezavolal?"
„Byl jsem tu poblíž kvůli práci, tak mě napadlo, že se stavím. Už jsme sedlouho neviděli, Avery," zkonstatuje.
Táta byl odjakživa šarmantní muž. Svým podmanivým pohledem si dokázal získatpřízeň každého, koho chtěl. Bohužel pro mámu to byly hlavně ženy.
„Chceš zajet někam na oběd? Nebo už máš jiné plány?"
Táta mě pohladí po vlasech a pousměje se. „Rád bych jel domů."
Potěšeně přikývnu a nasadím si helmu, co mi podá. Posadím se dozadu as větrem o závod vyrazíme domů.
Táta zaparkuje na kraji příjezdové cesty a s nádechem si všechno kolemprohlédne. „Mám pocit, jako bych tu nebyl věky."
„Už to pár let bude, tati," pokrčím rameny a pohledem zabloudím na dům naproti.
Táta mě napodobí a když spatří Zacka, rozzáří se. „Tohle je Zack?" šeptne.
„No jo," kývnu. V tom si ho všimne i Zack.
„Pane Bakere!" zajásá a zamíří k nám. Zjevně mu má přítomnost vůbecnevadí.
S úsměvem si podají ruce, jako staří známí. „Páni, vypadáš úplně jinak,"podotkne táta.
„To mi ani nepřijde," pokrčí rameny.
„Ale nepovídej, vždyť máš ve svalech tak o dvacet kilo víc," zazubí se. „Neníto tak, Avery?"
„Jasně," zamumlám a doufám, že se nebudou vykecávat dlouho.
„Tak děkuju," uculí se Zack. „Já už budu muset jít, ale rád jsem vás viděl,pane Bakere."
„Já tebe taky, Zacku," usměje se táta. Zack krátce uteče pohledem ke mně, alerychle se zase odvrátí.
„Hezkej kluk," prohodí táta a já opět jen něco zamumlám.
Odemknu vchodové dveře a společně vejdeme dovnitř. Z ložnice vyjde mámas časopisem v ruce. „Ahoj, zlatíčko, jak..."
Jakmile spatří tátu, oněmí.
„Rád tě vidím, Candice," pronese táta s úsměvem. Umím si představit, žekdyž byl mladší, tenhle úsměv učaroval nejednu dívku.
„Christophere," vydechne překvapeně. „Netušila jsem, že přijedeš."
„Neměl jsem to v plánu, ale měl jsem poblíž nějakou práci, tak jsem torovnou spojil a i s návštěvou," pousměje se.
Máma s tátou se poznali na střední. Táta byl nejoblíbenější kluk na škole,zatímco máma byla tmavovlasá šprtka, co se soustředila jen na škole. Láskuprožívala jen skrz zamilované romány.
Táta nepatřil zrovna mezi ty nejchytřejší a jelikož propadal z angličtiny,požádal mámu, aby ho doučovala. Máma měla až příliš dobré srdce na to, aby toodmítla, proto nakonec souhlasila. Učili se spolu prý asi dva týdny, když se dosebe zamilovali.
Všechen čas trávili jen spolu a byli na sobě úplně závislí. Nedokázali být bezsebe, proto neviděli rozdíly, které mezi nimi neodmyslitelně byly. Ve dvacetimáma otěhotněla, proto se vzali. Zařídili si tenhle dům a o tři později se jimnarodila Annie.
Žili obyčejný šťastný život, dokud se máma nedozvěděla, že ji táta podvádí sesvou sekretářkou. Postupně začaly na povrch vyplouvat i další nevěry a tak sepo třinácti letech manželství rozvedli. Táta se odstěhoval a my s Anniezůstaly s mámou.
„Jak dlouho se zdržíš?" zeptá se ho mamka.
„Rád bych zůstal přes noc, pokud to nevadí. Můžu ale spát v hotelu,"nabídne se, ale mamka zavrtí hlavou.
„To nemusíš. Máme pokoj pro hosty," pousměje se a nalije si hrnek kafe. „Chovejse jako doma," pobídne ho a sama se zavře v ložnici.