Ten od vedle

46. KAPITOLA

Čtyři hodiny před svatbou Will odjel do hotelu, aby neviděl nevěstu ve svatebních šatech. Mamka si zalezla do ložnice s Debbie, aby se nachystala a převlékla, a my jsme s Cassie, Zackem a Jamiem chvíli klábosili v pokoji.
Dvě hodiny před svatbou už kluky vyženeme k Annie do pokoje. Annie s Emily se přidají k nám, abychom se mohly v klidu převléct a učesat. Všechny máme stejné šaty, ale přesto na každé vypadají jinak. „Už se nemůžu dočkat," pronese Cassie, když se prohlédne v zrcadle. Já dočešu Emily a pak ji pošlu ke Cassie, aby ji lehce nalíčila.
„Já taky ne," přidám se. Rozčešu Annie její dlouhé vlasy a dám se do zaplétání předních pramínků, stejně jako jsem to dělala Emily. Obě mají podobně jemné vlasy, takže to jde naštěstí bez problémů.
„Těším se, až se jednou budu vdávat já," pronese Annie zasněně. „Budu mít obrovské bílé šaty s krajkami a pomněnky ve vlasech."
„Po tom toužíme všechny," zasměje se Cassie.
„Myslíš, že si vezmeš Jamieho?" zeptám se. Cass zvedne zrak a pokrčí rameny. „Byla bych ráda, kdyby jo, ale zároveň si nedávám falešné naděje. Ještě nám není ani 20 a co já vím, jestli nám to vydrží."
„A ty si myslíš, že si vezmeš Zacka?" ptá se Emily.
„To je ve hvězdách, holky," uculím se a soustředím se na pletení copánků.

Když mě Cassie dolíčí akonečně jsme všechny se svými zevnějšky spokojené, sejdeme dolů do obýváku, kdeuž na nás čekají kluci. Máma s Debbie jsou pořád zalezlé v ložnici.
„Páni," vydechne Zack šeptem, když mě obejme. „Růžová ti sluší."
„Děkuju," uculím se. „Políbila bych tě, ale nechci si rozmazat rtěnku."
Zack se zasměje a chápavě přikývne. Políbí mě na tvář a chytne mě kolem pasu. V tomz ložnice vyjde Debbie a v jejím závěsu mamka. Vlasy má vyčesané do upravenéhodrdolu, oči jí zvýrazňují světlé oční stíny a řasenka a rty se lesknou, jakobyprávě snědla košík jahod. A šaty jsou perfektní, ale to už mě nijak nepřekvapí.
„Vypadáš překrásně," pronese Annie a mamka se celá rozzáří.
„Děkuju, zlatíčko."
Nastoupíme do bílé limuzíny, která nás odveze až ke kostelu. Kluci se s námirozloučí a najdou si místo v přední řadě, my se odebereme do jakéhosi zákulisí.V kostele je rušno, lidé se baví a netrpělivě čekají na náš příchod.
„Už je čas," pronese Debbie, když se vrátí ze síně. Mamka znervózní, ale rychlese zase uklidní. Nasadí úsměv, zavře oči, zhluboka se nadechne a kývnutím nám naznačí, že je připravená.
Síní se ozve hudba, což nám naznačí, že je čas jít. Jako první jde Annie, po ní Emily, pak Cassie a nakonec já. Jdeme pomalu a já si tak můžu prohlédnout osazenstvo. Spatřím babičku, Jamieho, jak má oči jen pro Cassie, Marcuse, jenž má oči jen pro Annie a Zacka, který se usmívá na mě. A nakonec si taky všimnutáty, který sedí na kraji v prostřední řadě. Jemně se usměje a přikývne,aby mi naznačil, že je v pohodě. Netušila jsem, že přijde, ale část mě v todoufala. Jsem ráda, že tu je.
Postavíme se na nevěstinu stranu, když konečně přijde čas na mamku, která se za zvuků hudby nese uličkou jako víla. Vede ji děda, kterého o to požádala a on velkoryse přijal. Pohledem uteču k Willovi, který celý jenom září. Představuju si,jaký to asi musí být pocit. Vidět svou životní lásku, jak kráčí uličkou a vědět, že jen za několik málo minut se stane vaší ženou.
Doufám, že to jednou zjistím.