Ten od vedle

42. KAPITOLA

„On tě vzal na loď?!" ptá se Cassie.
„Už jsem to řekla asi stokrát," zasměju se.
„A Wade tě pozval na rande?!"
„Jo, ježíš."
„Někdy si přeju mít tvůj život," vydechne zasněně. V tom k nám přiběhne Jamie a na přivítanou ji políbí. „Ale potom si uvědomím, že šťastnější být nemůžu," dodá rozzářeně.
„Nechcete s náma odpoledne se Zackem zajít do kina? Byla by sranda dohadovat se, na jakej film půjdeme," zazubí se Jamie.
„Dneska to nepůjde, Zack má nějakou práci."
Cassie se zamračí. „Práci? Jakou práci?"
„To nevím, jen mi ráno psal, že má práci a že se uvidíme zítra," pokrčím rameny.
„A tebe nezajímá, co je to za práci?" diví se Cass.
„Ne," zavrtím hlavou, ale v ten moment mě píchne u srdce. Zajímá mě, co celý den dělá, že si na mě nenajde ani chvíli.
„To mě překvapuje. S těmi všemi tajemstvími, které má, bych se bála, co ještě přede mnou tají," zasměje se, ale mně to moc vtipné nepřijde. Co když má vážně víc tajemství, než mi řekl? Co dneska dělá?
Po škole se to rozhodnu zjistit. Doma nikdo není, jelikož máma s Willem jsou v práci a Annie je u Marcuse. Vyběhnu rychle k sobě do pokoje, zahodím tašku do kouta a vykouknu z okna k Zackovi do pokoje. Stojím u něj asi deset minut a když se neobjeví, napíšu mu zprávu.
Pět minut uběhne, pak dalších pět a dalších pět. To už mi dojde trpělivost. Seběhnu dolů, vyběhnu z domu a zazvoním na Zackův dům. Doufám, že bude doma Debbie, která snad ví, kde její syn je. Chvíli trvá, než se dveře otevřou, ale asi po třech minutách se v nich konečně objeví Zack.
„Avery? Co tu děláš?" vyvalí oči.
„Psala jsem ti," zkonstatuju. „Myslela jsem, že máš práci."
Pokusím se vejít dovnitř, ale on mi zatarasí cestu. „Teď se to nehodí."
Srdce se mi rozbuší nervozitou. „Ty tam, ehm, někoho máš?"
Doufám, že nepoznal, jak moc se mi třese hlas. Zack mi pohlédne do očí a s povzdychem mě pustí dál. Zavře dveře a přejde k bílé dřevěné postýlce, ze které opatrně vyndá tmavooké dítě. „To je Katie," představí mi ji.
Nadechnu se, abych něco řekla, ale v puse mi vyschne. Vůbec nevím, co říct.
„Nelhal jsem ti, Avery. Katherine musela do práce a chůva onemocněla. Musím se o ni do večera postarat, pak si pro ni přijede."
Věděla jsem, že má dceru, ale teď, když ji vidím před sebou, je to nějak strašidelně skutečné. Zack má dceru. Holčičku se stejnýma oříškovýma očima a tmavými vlásky.
„Je to děsivý, viď?" pousměje se Zack a položí Katie na hrací deku s hračkami. Katie začne žužlat ucho od plyšového medvídka, nad čímž se Zack usměje. Najednou působí tak dospěle. Přestože je stejně starej jako já, najednou vypadá minimálně o deset let starší. Vypadá jako táta.
„Zůstaneš tu chvíli s námi?" požádá mě s nervózním úsměvem.
A já se stejnou nervozitou přikývnu.

Zůstanu s nimi až do večera. Katie během dne několikrát spinkala, Zack ji zkušeně nakrmil a jinak jsme si s ní hráli. Musím říct, že je to snad to nejrozkošnější batole nasvětě. Je tak hravá, pořád se směje a šíří kolem sebe jen pozitivní energii. Ale to, hádám, dělají všechna batolata.
Pár minut po šesté se domem rozezní zvonek. Zack po mně hodí rozpačitým pohledem. Vyskočí ze země a dojde ke dveřím. Otevře je, ale přes jeho široká ramena nevidím na ženu, která stojí za dveřmi. Postavím se na nohy právě ve chvíli, kdy vejde dovnitř dlouhovlasá brunetka s pronikavým pohledem, výraznou rtěnkou, halenkou, pouzdrovou sukní a podpatky vyššími než Eiffelovka. „Kat, to je Avery. Moje přítelkyně," představí mě Zack. Napřáhnu k ní pravačku a ona ji pevně stiskne.
„Těší mě, Avery. Hodně jsem toho o tobě slyšela," usměje se.
„Já o vás taky," přitakám.
Katherine se obrátí k postýlce, ve které leží spící Katie.
„Před chvílí usnula," oznámí jí Zack.
„Budu ji muset probudit, už teď nestíhám," namítne. Pohladí ji po vláskách a zvedne z postýlky. Vezme ji do náruče, hodí po mně úsměvem a zamíří ven. Zack ji následuje a zavře za sebou dveře. Posadím se na pohovku a čekám, až se Zack vrátí dovnitř.
Nakonec to trvá víc jak deset minut. „Nevadilo jí, že tu jsem?" vyzvídám, když se posadí ke mně.
„Vůbec, líbíš se jí," uklidní mě. „Jen je to emotivní, loučit se s ní."
„Jako s Katherine?"
„S Katie."
„Je celá ty, Zacku," pousměju se.
„Já vím," uculí se. „Znamená pro mě celý svět."
„Jednou jí budeš moct být dobrým otcem."
„Vadí mi, že to nemůžu už teď," povzdychne si.
Pohladím ho po zádech, což ho donutí podívat se mi do očí. „Je v nejlepších rukou."
„Děkuju, Avery," šeptne a opře si čelo o moje.
„Za co?"
„Žes tu byla se mnou. Žes chtěla poznat mou dceru. Miluju tě, víš to, viď?"
Pohladím ho chladnou dlaní po tváři. „Vím."