Ten od vedle

5. KAPITOLA

„Tak co je nového, holky? Už jsme si dlouho nepopovídaly," zkonstatuje mamka, když nandá večeři na stůl. Annie se náruživě pustí do kuřete, jelikož je to asi její nejoblíbenější jídlo.
„Nic moc," pokrčím rameny.
„A u tebe, Annie?"
„Nic," zamumlá s plnou pusou.
„Takže mi nemáte, co říct, holky? Dřív jsme si povídaly o všem, teď už se mi vůbec s ničím nesvěřujete."
„Nedávno jsem byla na kafi s Wadem," řeknu, abych jí udělala radost.
„S bratrem Emily?" diví se. „Nevěděla jsem, že se zase přátelíte."
„Nepřátelíme," zavrtím hlavou. „Jen mi chtěl říct, že si našel na vysoký holku."
„Ach, Avery," povzdychne si. „Jsi v pořádku?"
„Proč bych nebyla? Už dávno k němu nic necítím."
„Celý rok jsi do něj byla zamilovaná, to jen tak nezmizí."
„Nebyla jsem do něj zamilovaná! Prostě se mi jen líbil, to je celý."
„Tak dobře, promiň."
„V pohodě," mávnu nad tím rukou.
„Vlastně jsem tuhle večeři chtěla využít k něčemu konkrétnímu," přizná mamka, což mě lehce znervózní. Naposledy, když zněla takhle, nám řekla, že se rozvádí s tátou.
„Děje se něco?" vyzvídá Annie.
„Už pár týdnů se vídám s jedním mužem z práce."
Sousto, co jsem právě žvýkala, mi málem zaskočí. „Cože?"
„William mě často zvával na večeře, ale já ho pořád odmítala, jelikož jsem si po vašem otci s nikým nic začínat nechtěla. Jenže poslední dobou to cítím jinak. Často se cítím sama, ale s ním ne."
„Takže sis našla novýho chlapa? Proč jsi nám o tom neřekla dřív?"
„Protože jsem si nebyla jistá, jestli to vydrží."
„Teď už si jistá jsi?" ptá se Annie.
„Ano," přikývne. „Ráda bych vás s ním seznámila."
„Já už půjdu nahoru, pokud to nevadí."
Mamka se na mě podívá se starostlivým výrazem. Vím, že doufala v jinou reakci, ale představa, že budu mít novýho tátu se mi nijak nezamlouvá.
„Jsi v pořádku, zlatíčko? Nechceš si o tom promluvit?"
„Chci být chvíli sama."
Vyběhnu nahoru a když otevřu dveře, po tvářích už mi stékají slzy. Leknutím nadskočím, když na posteli spatřím Zacka, jak si čte mou knihu.
„Avery? Co se děje?" vyděsí se, když uvidí mou uslzenou tvář.
„Máma si našla novýho přítele," vzlyknu. Zack vstane z postele a naznačí mi, abych šla k němu. Přijmu jeho náruč a nechám se jeho teplými pažemi obejmout. Oproti jeho velkým pažím si připadám jako panenka. Jako bych se v jeho objetí ztrácela. Zack mě hladí po zádech a šeptá uklidňující slůvka. Zvednu hlavu z jeho hrudi a pohlédnu mu do očí. Vidím v nich soucit a pochopení. Pomalu se ke mně skloní a já mu vyjdu naproti. A tak ho poprvé v životě skutečně políbím.
„Proč jsi to udělal?" šeptnu, když se odtáhne.
Zack mě pohladí po tváři a pousměje se. „Uvidíme se, Avery."
Otevře okno a vyskočí z něj. Doběhnu k němu a sleduju ho, jak přebíhá cestu a vbíhá do svého domu. Počkám, než ho spatřím v jeho pokoji, odkud mi věnuje další úsměv. Pak už si lehnu do postele, zavřu oči a nechám si zdát o tom, co se tu vlastně stalo.

Když se probudím, na paměti mi hned vyvstane vzpomínka ze včerejšího večera. Zack Brown mě políbil. Vlastně ani nevím, jak se to stalo. Nevím, proč tu na mě včera čekal, a ani nevím, jak jsem mohla být tak emotivní a políbit ho. Můžu nad tím dumat, jak chci, ale ten zásadní fakt to stejně nezmění. Fakt, že to byl nejlepší polibek, co jsem kdy zažila.
„Avery! Snídaně!" křičí na mě mamka z kuchyně. Rychle si vyčistím zuby a seběhnu dolů na snídani. Máma udělala palačinky, ovocné talíře a taky máme nutellu, což je moje nejoblíbenější sladkost.
„Tys uvařila?" divím se.
„Měla jsem ze včerejška špatný pocit a taky jsem dostala chuť na palačinky," usměje se nervózně.
„Promiň, mami, že jsem včera tak utekla. Vím, že takhle sis mou reakci nepředstavovala, ale nějak to na mě bylo moc rychlý, víš?"
„Už je to pět let, co jsme se s tátou rozvedli, Avery. Je mi 38 let, mám ještě půlku života před sebou a nechci ji strávit sama."
„Já vím a jsem moc ráda, že jsi šťastná," řeknu upřímně.
„Vážně?" rozzáří se.
„Vážně," přikývnu s úsměvem. „A moc ráda ho poznám."
„Já taky," ozve se Annie, která právě schází ze schodů. Vidím na mamce, že je za to vděčná.
„Tak si dáme snídani?" uculí se.

Ségru dneska do školy odvezla mamka, takže můžu vyjet až o něco později. Dám si delší sprchu, umyju si vlasy, vyfoukám je a natočím do vln. Natřu si rty balzámem a řasy zvýrazním řasenkou. Obléknu si černé džíny, bílé tílko s úzkými ramínky, nasadím sluneční brýle a vyběhnu ven.
„V tuhle hodinu tě tu obvykle nevídám," podotkne Zack, který stojí u svojí motorky.
„Annie odvezla do školy máma, tak jsem měla víc času," objasním.
„Nechceš hodit do školy, ať nemusíš vytahávat auto?"
Jeho nabídka je víc než nečekaná. „Ty mě chceš hodit do školy?" zamračím se podezíravě. Dokráčím až k němu, ale udržuju si bezpečnou vzdálenost.
„Proč se tak divíš?" zasměje se.
„A máš vůbec druhou helmu?"
„Každej správnej motorkář má dvě helmy, Avery," mrkne na mě a podá mi helmu z řídítek.
„Já jsem neřekla, že pojedu," namítnu.
„Ale já vím, že pojedeš," uculí se a nasadí si svou helmu na hlavu. Posadí se na motorku a čeká, než si sednu za něj. Což udělám, takže měl pravdu.
„Chyť se mě," přikáže mi a já ho ráda poslechnu. Položím mu dlaně na pevné břicho a když nastartuje, pevně ho stisknu. Celou cestu mám výhled na oceán a vítr ve vlasech. Tomuhle já říkám svoboda.
Ve škole jsme rychleji než bych to kdy stihla autem. Slezu z jeho motorky a nechám si pomoct se zapínáním od helmy. Prohrábnu si vlasy, uculím se na něj a jako by nic zamířím do školy.
„Tak tohle mi budeš muset vyprávět," pronese moje nejlepší kamarádka, když se zastavím u skříňky, abych si vzala učebnice.
„Jako co?" zeptám se s hranou nechápavostí. „Odvezl mě do školy, no a?"
„No a? To se ti zatemnil mozek, či co? Vždyť se přece několik let nebavíte."
„Odvezl mě do školy, Cassie. Nedělej z toho vědu."
Vím, že kdybych jí řekla o tom včerejším polibku, nedala by mi pokoj. Proto si to radši nechám jako svoje tajemství.